• Afrika
  • Amerika
  • Asie
  • Evropa
  • Karibik
  • Oceánie
  • Rady a inspirace
  • Průvodce
  • Přednášky
  • Kontakt
Live and Tavel
Author

Petr Hingar

Petr Hingar

Cestování znamená víc než jen cesta někam daleko od domova. Umožňuje nám vystoupit z našeho prostředí, vidět nová místa a poznat nové lidi. Je to období, kdy aktivně sníme o svém životě, o tom, co chceme a kam jdeme.

Jak se (ne)zabalit
Tipy

Jak se (ne)zabalit na cestu

by Petr Hingar 13 května, 2025
written by Petr Hingar

Praktický průvodce, který vám ušetří místo, nervy i zbytečnosti

Zabalit se na cestu. Tři slova, co budí radost i paniku zároveň. Všichni jsme to zažili: stojíte před batohem, všechno je „nezbytné“ a zároveň už teď víte, že půlku věcí stejně nevyužijete. Přesto to tam tlačíte. Pro jistotu. Co kdyby náhodou…?

V tomhle článku se podíváme na to, jak přemýšlet o balení jinak. Víc jako o strategii než o nutném zlu. A především tak, abyste na cestách netáhli zbytečnou váhu – fyzickou ani mentální.

 

Balení není technika. Je to filozofie.

Jasně, existují seznamy. „25 věcí, co si zabalit do Asie“, „10 tipů na kempingový minimalismus“ nebo „co do příručního zavazadla“. Ale víte co? Realita každého cestovatele je jiná. A právě proto je důležité přemýšlet ne tolik o konkrétních položkách, ale o přístupu.

Tři otázky, které si položte ještě než otevřete skříň:

  • Kde přesně budu? (klima, kultura, přístup k pračce, pohodlí)

  • Co tam opravdu budu dělat? (turistika? práce? pláž? chození po městě?)

  • Kolik toho chci nést? (doslova i přeneseně)

📌 TIP: Balení začíná už v hlavě. Čím víc jasno máte v plánu, tím méně věcí potřebujete.

Méně věcí = více možností

Každý kousek navíc je rozhodnutí navíc. Když máte jen dvě trička, ráno neřešíte co na sebe. Když máte čtyři páry bot, taháte dvě kila navíc a ráno trávíte čas přemýšlením, které boty se víc hodí ke klimatizovanému metru v Bangkoku.

Co se (ne)vyplácí brát?

Není třeba:

  • druhý svetr, když jedete do tropů. Tedy, on není potřeba ani jeden. A když půjdete do hor, koupíte něco na místě.

  • boty „pro případ, že půjdu do divadla“

  • fén (většinou je na místě nebo ho nepotřebujete)

  • většina kosmetiky (nahraďte cestovními verzemi nebo dokupte na místě)

Naopak nezapomeňte:

  • obal na pas/doklady + záloha v cloudu

  • šátek/multifunkční látka (slunce, chrám, pláž, chladno, letadlo)

  • univerzální nabíječka + redukce

  • 1 opravdu dobré, pohodlné boty

Kabinové balení jako nový standard

Když jsem začínal cestovat, nosil jsem velký batoh. Věci na každou eventualitu, náhradní kalhoty, težké trekové boty, druhý ručník, techniku, kterou jsem skoro nepoužil. Každý další výlet mě ale něco naučil – hlavně to, že čím méně toho nesu, tím víc prostoru mám na samotný zážitek.

Postupně jsem začal redukovat a zefektivňovat. Dnes běžně vyrážím na tři týdny jen s kabinovým batohem. Má 12 kg – a to včetně fotoaparátu. Není to o odpírání, ale o výběru. Vím, co nosím. Vím, co opravdu využiju. A hlavně: nic mě nezdržuje.

Někteří jdou ještě dál. Existují cestovatelé, kteří dokážou zabalit celý měsíc života do batohu pod 7 kilo. Klíčem je promyšlený systém, ultralehké vybavení a důslednost v každé položce. Není to nutnost pro každého, ale inspirace k odlehčení rozhodně ano.

📌 TIP: Cestovatelé balící pod 7 kg často používají oblečení z funkčních materiálů, které rychle schnou a dobře drží tvar. Vrstvení místo objemu je jejich hlavní pravidlo.

V posledních letech se čím dál víc lidí učí cestovat jen s příručním zavazadlem. Proč? Rychlost, cena, mobilita. A taky proto, že si to vyžaduje disciplínu – a přináší lehkost.

Výhody kabinového stylu:

  • žádné čekání na zavazadla

  • menší riziko ztráty

  • levnější letenky (lowcosty)

  • jednodušší pohyb mezi místy (autobus, metro, pěšky)

📌 TIP: Pokud balíte kabinově, kontrolujte rozměry u aerolinky – liší se!

Mentální rozměr balení

Zní to jako klišé, ale je to tak: to, co si vezeme s sebou, nás ovlivňuje. Každá zbytečnost v batohu je kousek duševního prostoru, který vám ubírá pozornost. Místo toho, abyste objevovali nové, řešíte „kam s tím tričkem“.

Minimalismus není móda – je to nástroj. A u balení to platí dvojnásob.

📌 TIP: Zabalte si na zkoušku. Pak vybalte třetinu. To, co vám zůstane, vám většinou bude stačit.


📋 Shrnutí: balicí balanc

Co pomáháČemu se vyhnout
Plán v hlavě, ne v seznamu„pro jistotu“ věci navíc
Kvalita místo kvantity3x stejná kategorie oblečení
Testovací zkouškaEmoční zavazadla („co když…“)
Lehkost a přístupnostObří kufr „na všechno“

Co si zabalit na 3–4 týdny na cestách

Při balení na delší cestu je klíčové myslet na univerzálnost, vrstvení a možnost praní. Níže najdete seznam základních položek, které vám pomohou udržet zavazadlo lehké a funkční. Ale pozor, já primárně jezdím do zemí, kde je teplo. Tak pro chladné destinace na to myslete.

Oblečení

  • 3-6 triček (kombinace krátkého a dlouhého rukávu)

  • 1-2 mikiny

  • 1 lehká bunda nebo větrovky + 1 pončo

  • 1–2  kalhoty (např. lehké cestovní či trekové kalhoty)

  • 1–2 kraťasy

  • 3-6 spodního prádla

  • 3-6  párů ponožek (včetně sportovních a teplejších variant)

  • 1 plavky

  • 1 šátek nebo multifunkční šála

  • 1 klobouk nebo čepice proti slunci

Obuv

  • 1 pár pohodlných tenisek nebo turistických bot

  • 1 pár trialových sandálů

  • 1 pár společenských bot (pokud plánujete formální události)

Toaletní potřeby

  • Zubní kartáček a pastaA

  • Antiperspirant

  • Opalovací krém

  • Repelenty proti hmyzu

  • Malý ručník z mikrovlákna

  • Léky na předpis a základní lékárnička (např. náplasti, analgetika)

Elektronika

  • Mobilní telefon a nabíječka

  • Adaptér do zásuvky (v závislosti na destinaci)

  • Powerbanka

  • Sluchátka

  • Fotoaparát + objektivy

  • Notebook nebo tablet (pokud potřebujete pracovat nebo plánujete delší pobyt)

Dokumenty a finance

  • Cestovní pas a kopie

  • Vízum (pokud je vyžadováno)

  • Cestovní pojištění

  • Kreditní/debetní karty

  • Hotovost v místní měně

  • Letenky, rezervace ubytování a další důležité dokumenty (v tištěné i digitální podobě)

Ostatní položky

  • Hamaka a vložka do spacáku / připadně lehký spacák a karimatka

  • Zámek na zavazadlo

  • Skládací taška nebo batoh na denní výlety

  • Sluneční brýle

  • Malý deštník nebo pláštěnka

  • Láhev na vodu

  Nakonec..

  Sledujte sekci Tipy a triky nebo si prohlédněte Cestovatelský průvodce pro další inspiraci.

  A co vy – jak balíte? Patříte mezi minimalisty, nebo spíš přibalíte i věci „kdyby náhodou“?

Views: 4

13 května, 2025 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
Tipy

Plán nebo spontánnost?

by Petr Hingar 12 května, 2025
written by Petr Hingar

Plánovat, nebo neplánovat cestu?

Cestování je nádherným způsobem, jak objevovat svět, poznávat nové kultury, vybočit z rutiny a zažít dobrodružství. Ale před každou cestou se dříve či později vynoří zásadní otázka:

Mám si vše detailně naplánovat, nebo vyrazit bez pevného itineráře a nechat se vést intuicí?

Odpověď není černobílá. Oba přístupy mají své místo – a ideální je najít rovnováhu. Pojďme si rozebrat výhody, nevýhody i praktické tipy pro oba přístupy, doplněné o reálné zkušenosti z cest.

Proč plánovat dopředu?

✅ Výhody detailního plánu:

Plánování předem není jen doménou puntičkářů. I dobrodružně laděný cestovatel dokáže ocenit, když ví, kde složit hlavu nebo jak se dostane z bodu A do bodu B. Včas naplánované přesuny vám umožní vyhnout se nekonečným frontám na autobusové nádraží nebo drahým letenkám v posledních dnech před odletem.

  • Časová efektivita – minimalizace zbytečných přesunů a čekání.
  • Finanční úspora – včasné rezervace často výrazně snižují náklady.
  • Zajištění oblíbených aktivit – některé atrakce jsou bez rezervace nedostupné.
  • Větší klid na duši – pro mnohé uklidňující rámec namísto chaosu.

Máte-li jasnou představu o tom, co chcete zažít, plán vám pomůže předvídat dostupnost atrakcí, nároky na dopravu i možné komplikace. Pro mnohé je pak samotné plánování tak trochu cestováním v předstihu – hledání inspirace, procházení map, blogů a průvodců může být radost samo o sobě.

📌 TIP: Při plánování si určete základní kostru cesty – hlavní místa a přesuny. Ale každý den nechte 30–50 % volný. Budete mít kam zařadit nové impulzy nebo jen vydechnout. 

V článku „Cestovní itinerář krok za krokem, ale …existuje univerzální způsob?“ se dozvíte, že plánování není jen o tom „mít všechno pod kontrolou“, ale především o tom, mít čas a prostor si cestu opravdu užít.

Co nezapomenout při plánování:

Plánování není jen sestavení itineráře. Je to komplexní příprava, která zahrnuje pochopení místa, kde se budete pohybovat. Zjistěte si, kdy je sezóna, jak funguje doprava, jaké zvyklosti mají místní lidé a zda se třeba nekonají státní svátky, které mohou ovlivnit dostupnost služeb.

  • Zohledněte sezóny, svátky, klima i časová pásma.
  • Nechte prostor pro změny – žádný plán nemusí být dogma.
  • Zálohujte dokumenty online i offline.
  • Využijte technologie: Offline mapy (např. Maps.me), plánovače spojení, rozpočtové nástroje.
  • Sbírejte tipy v komunitách a na blozích – ale berte je s rezervou.

Dobře poslouží i digitální nástroje – od offline map přes správce rozpočtů po sdílené dokumenty s přáteli. Ale pozor: nikdy neplánujte „nadoraz“. Ideálně si nechte každý den alespoň nějakou volnou hodinku – na kafe, na zpoždění nebo prostě jen tak.

📌 TIP: Vytvořte si kontrolní seznam pro každou část cesty (před odjezdem, ubytování, aktivity, doprava), a přístup k němu mějte offline. I v džungli bez signálu vám může zachránit nervy..

Doporučujeme také: https://liveandtravel.cz/8-tipu-jak-na-levne-letenky/ nebo Indie: specifika, realita dopravy, aneb chceš-li poznat duši Indie, cestuj čím to jde..

Proč se někdy neplánovat vyplatí?

Výhody spontánního cestování:

Existuje cestovatelské krédo: „Čím méně představ, tím větší dobrodružství.“ A právě to platí u volnějších cest. Pokud vás neláká přesně nalinkovaný program a raději se necháváte vést náhodou, jste pravděpodobně „spontánista“. Takové cestování přináší často překvapivě hluboké zážitky, přátelství i objevné momenty mimo turistické trasy.

  • Volnost rozhodování na místě.
  • Autentické zážitky mimo turistické trasy.
  • Možnost reagovat na aktuální tipy a náladu.
  • Vnitřní růst díky adaptaci na nové situace.

Navíc máte šanci reagovat na aktuální dění: když vám někdo doporučí festival, místní trh nebo opuštěnou pláž, můžete prostě změnit směr. Někdy stačí jít pěšky z autobusového nádraží o ulici dál a ocitnete se v úplně jiném světě.

Podívejte se například na článek “ Francouzská Guyana: kde džungle šeptá francouzsky „, kde selhával jeden plán za druhým – a přesto šlo o super cestu a kupu zážitků.

📌 TIP: Nechte si prostor alespoň 1–2 noci bez rezervace – třeba jen na začátku nebo konci cesty. Naučíte se důvěřovat sobě i náhodě. A když to nevyjde? Tak máte záložní plán.

 Rizika a limity spontánnosti:

Spontánní cestování není pro každého. Vyžaduje schopnost adaptace, jistou praxi a nadhled. Čekejte, že občas narazíte:

  • Vyšší náklady – last-minute bývá dražší.
  • Nedostupnost služeb a ubytování.
  • Stres z nejistoty, pokud nemáte plán B. Tedy..tenhle bod platí jak u koho 🙂
  • Víza a byrokracie – někdy vyžadují konkrétní rezervace.

Bez alespoň minimální přípravy to může být náročné. A taky dražší. Last-minute lety a hotely nejsou obvykle příznivé pro rozpočet. Proto se hodí mít „krizový plán“ nebo aspoň univerzální aplikaci pro hledání ubytování a spojů.

📌 TIP: Pokud se vydáváte na delší cestu bez plánu, vytvořte si „únikovou mapu“ – klíčová města, letiště, kontakty a ceny. Pomůže vám znovu nabrat směr, když se věci zkomplikují.

Tak co tedy – plánovat, nebo ne?

Zkušenosti napovídají: nejlepší cestování kombinuje obojí.
Plánujte kostru: přílety, přesuny, první noci. Ale ponechte si svobodu reagovat. Nejhezčí momenty většinou přichází tam, kde by je žádný itinerář nedokázal předpovědět.

Například plánujte přibližně 60 % základního rámce cesty. Zbytek nechte volný. To vám dává jistotu i prostor pro intuici.

A nakonec?

Cestování není jen o tom, kam jedete, ale jak se rozhodnete jít.
Pečlivé plánování přináší jistotu a úsporu, zatímco otevřenost vůči nečekanému vám dá prožít momenty, které žádný itinerář nevymyslí.

Zkuste si naplánovat rámec a pak se nechte unášet proudem. A když se něco pokazí? I to je součást cesty. Právě v těch momentech často vznikají příběhy, které si budete pamatovat navždy.

Co dál?

  • Projděte si mé cestovatelské průvodce – najdete tam inspiraci pro plánování i neplánování – 
  • Podívejte se do sekce Rady a inspirace, kde najdete rady z praxe pro všechny typy cestovatelů.
  • Nebo se začtěte do úvah kolem cestování různě na webu,pokud vás zajímá i filozofie svobodné cesty i výpravy s itinerářem.

A jak to máte vy? Plánujete, nebo necháváte osud, ať rozhodne?

Views: 16

12 května, 2025 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
Tipy

8 tipů, jak na levné letenky

by Petr Hingar 22 dubna, 2025
written by Petr Hingar

V jednom z předchozích příspěvků jsem podrobněji popsal, jak vlastně vzniká itinerář – Cestovní itinerář krok za krokem, ale …existuje univerzální způsob?  To je ale až krok číslo dvě. Úplným začátkem je totiž najít tu pravou letenku – nebo rovnou celou kombinaci letenek, která dává smysl.

Cestování nemusí zruinovat peněženku – ať už plánuju exotickou dovolenou nebo jen krátký víkendový výlet, letenky bývají často tou největší položkou v rozpočtu. Dobrá zpráva je, že i dnes se dají najít cenově rozumné lety, pokud člověk ví, jak na to. Za roky cestování jsem si vytvořil vlastní systém, díky kterému si vždycky najdu letenku za cenu, která mi dává smysl.


Tady je mých 8 osvědčených tipů

1. Nenechávám se nachytat na mýty

Na internetu koluje spousta mýtů o tom, jak najít levné letenky. A realita? Jsou to nesmysly.

První věc, kterou byste měli vědět: neexistuje žádná kouzelná hůlka ani tajný ninja trik, který vám automaticky přičaruje výhodnou letenku. Možná mi budete chtít hned oponovat – že „nejlevnější letenky se kupují v úterý“ nebo že „anonymní režim ukazuje nižší ceny“. Věřil jsem tomu taky. Jenže dnes už to nefunguje – a popravdě, ani dřív to nikdy nefungovalo nijak zázračně. Jsou to jen klasické cestovatelské mýty.

Letecké společnosti dnes používají dynamické algoritmy, které reagují na poptávku, sezónu, den v týdnu, svátky a desítky dalších proměnných. Rozhodně ne na to, že si otevřu prohlížeč v anonymním režimu.

Takže tyhle „triky“ klidně rovnou vyhoďte z okna. Nechte je umřít. A hlavně – neposlouchejte nikoho, kdo vám je dál servíruje. Neví, o čem mluví. Taková je realita dneška.

Místo toho, abych hledal zkratky, radši chápu, jak cenotvorba opravdu funguje – a podle toho se rozhoduju.

2. Hraju si s termíny a časy

Největší úspory přicházejí s flexibilitou. Pokud si můžu dovolit letět mimo sezónu, uprostřed týdne nebo v méně oblíbených časech (třeba brzy ráno nebo pozdě večer), mám šanci sehnat výrazně levnější letenku. Vyhýbám se pátečním večerům a nedělním návratům – bývají nejdražší. Když mi to kalendář dovolí, přizpůsobím cestu podle ceny, ne naopak.

3. Neřeším jen jednu destinaci

Když chci prostě někam letět a nemám vyhlédnutý konkrétní cíl, sahám po vyhledávačích jako Google Flights nebo Skyscanner a jako destinaci zadám jednoduše „kamkoliv“.

A pak mě často mile překvapí, kam se dá letět za pár tisícovek – třeba do Ammanu, Marakéše nebo i Panamy. Díky tomu jsem už několikrát skončil na místech, kam bych se normálně možná nikdy nevydal. A pokaždé to stálo za to.

4. Sleduju akce a slevy

Letenky za super cenu se neobjevují každý den, ale když ano, bývají rychle pryč. Sleduju akční weby, mám přihlášené newslettery aerolinek a využívám specializované služby jako Flightor, Secret Flying, Fly4free.com nebo český Akcniletenky.com. Některé slevy platí jen pár hodin, takže čím dřív se o nich dozvím, tím líp. Když mám štěstí, koupím i dálkový let za cenu za cenu oběda.

5. Nízkonákladovky beru jako nástroj, ne styl

Low-cost aerolinky jako Ryanair, Wizz Air nebo EasyJet často nabízí letenky za směšné ceny. Ale počítám s tím, že za všechno navíc – zavazadlo, výběr místa, prioritu – se platí. Když letím nalehko a nevadí mi trochu méně pohodlí, je to ideální volba. Ale jakmile potřebuji odbavené zavazadlo nebo víc komfortu, dávám si pozor, aby „levná“ letenka ve finále nebyla dražší než běžná.

Na druhou stranu, low-cost aerolinky, jako Condor, Scoot, Corsair,  Atlantic Airways nebo French Bee, jsou dnes plnohodnotná alternativa i pro transkontinentální lety. Jasně, komfort není takový a za věci jako odbavené zavazadlo nebo jídlo si musím připlatit, ale na oplátku dostanu letenku za zlomek ceny.


Jen je třeba si dobře zkontrolovat letiště  v zamýšlené destinaci. Tyto letecké společnosti často létají na letiště a odlétají z letišť, která jsou poměrně daleko od skutečného města, s omezenými a drahými možnostmi dopravy.

Například kyvadlová doprava do Beauvais, levného letiště v Paříži , stojí 17 EUR jednosměrně. Pokud letíte tam a zpět, znamená to, že byste měli k ceně letenky přidat asi 34 EUR, abyste zjistili, zda vůbec ušetříte letem nízkonákladovou leteckou společností.

6. Sleduju ceny s předstihem

Ceny letenek kolísají. Ideálně začnu sledovat ceny 3–4 měsíce před odletem. Pokud letím dál nebo v sezóně, klidně i dřív. Nejčastěji nakupuju 1–2 měsíce předem, kdy bývá poměr cena/výkon nejlepší. Když to spojím s nástroji jako Google Flights nebo Hopper, mám dobrou šanci trefit správný okamžik.

7. Nelétám (skoro) vždy přímo

Nemusím vždycky letět přímo do cílové destinace. Někdy se víc vyplatí rozdělit si cestu na několik úseků – třeba letět do Londýna a odtud nízkonákladovkou do Amsterdamu, místo přímého letu. Být flexibilní nejen v datech, ale i v trase, je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak ušetřit.

Přesně tohle jsem udělal při cestě do Fransouzské Guyany. Přímý let z Prahy stál 750 Kč, ale do Paříže jsem se dostal za 60 EUR a odtud do Cayenne za 350 EUR. Jasně, strávil jsem víc času na cestě, ale těch skoro 300 EUR míň mi za to stálo.

Když tuhle metodu používám, vždy si nejdřív zjistím cenu přímého letu do cíle. Pak otevřu Google Flights, zadám širší oblast (např. kontinent) a hledám levnější letiště v okolí. Pokud je rozdíl větší než 150 dolarů, zkoumám možnosti, jak se odtud dostat do cílové destinace – třeba pomocí Rome2Rio, které ukáže lety, vlaky i autobusy.

8. Hledám i z jiných letišť (nebo na blízká letiště)

Když hledám levné letenky, nekoukám jen z Prahy. Často se vyplatí odlet z Vídně, Berlína nebo třeba Mnichova či Budapešti – hlavně u dálkových letů. A někdy se mi vyplatí i přiletět na alternativní letiště v cílové destinaci. Třeba místo přímého letu do New Yorku vezmu Newark – bývá levnější a stejně dobře dostupný.

Moje oblíbené nástroje a weby

Ať už hledám inspiraci, nebo konkrétní spoj, vracím se k těmto stránkám:

  • Skyscanner – univerzální nástroj s možností „kamkoliv“ a upozorněním na cenu

  • Google Flights – přehledné rozhraní a vývoj cen v čase

  • Momondo – srovnání z mnoha zdrojů a vizualizace vývoje

  • Secret Flying – tipy na chybové tarify a akce

  • Cestujlevne.com – česká klasika s komunitou a inspirací

  • Akcniletenky.com – rychlé přehledy aktuálních nabídek a výhodných spojů

  • Fly4free.com – denně nové tipy na levné letenky a cestovatelské balíčky

  • Smarterflyer.com – zaměřeno na chytré cestování s důrazem na poměr cena/výkon

  • Rome2Rio – ideální nástroj pro plánování přesunů mezi letišti nebo ve chvíli, kdy letím na jiné než cílové letiště – ukáže vlaky, autobusy, lety i auta

A otázka a úvaha nakonec. Nebo je to spíše dilema?

Kupovat letenku přímo u aerolinky nebo přes zprostředkovatele (jako Kiwi, Mytrip, eDreams, Gotogate, Pelikán, apod.)? Obě varianty mají své plusy i mínusy a záleží na tom, co je pro tebe prioritou – cena, flexibilita, bezpečnost nebo zákaznický servis.

Jak tedy na to? Jak to je?

Nákup přímo u aerolinky

Výhody:
  • Bezpečnější a spolehlivější komunikace. Když nastane problém (zpoždění, zrušení letu), aerolinka s tebou jedná napřímo – bez prostředníka.
  • Garance přestupu a zavazadel. Vše mám na jedné letence pod jedním rezervačním číslem
  • Snazší změny, storna, refundace. Většina aerolinek má jasně dané podmínky a online správu rezervace.
  • Lepší zákaznický servis. Operátoři aerolinek mají přístup k systému a můžou rychle řešit situace, což u třetích stran často chybí.
  • Aerolinky umí spojovat lety. Ano, opravdu. (Letos jsme koupil dva separátní lety  – PRG -CDG – CAY a i když to byly dvě separátní letenky, tak mi to Air France spojilo na jedno odbavení a vzalo na sebe full garanci přestupu)
Nevýhody:
  • Někdy bývá cena o něco vyšší než u zprostředkovatelů (hlavně u multi-city nebo méně běžných tras).
  • Horší kombinovatelnost letů od různých dopravců (což zvládnou některé portály lépe).

Nákup přes zprostředkovatele

Výhody:
  • Lepší cena nebo kombinace spojení. Portály jako Kiwi, Mytrip nebo Trip.com umí kombinovat dopravce, kteří spolu běžně nelítají – a často za nižší cenu.
  • Pohodlnější srovnání více možností. Vidíš ceny z různých zdrojů na jednom místě.
  • Někdy možnost přidat pojištění přestupu nebo záruku navazujících letů.
Nevýhody:
  • Horší servis při problémech. Pokud let zruší aerolinka, musíš to řešit přes zprostředkovatele – často pomalu nebo komplikovaně.
  • Složitější storna a refundace. Ne všechny portály umožňují jednoduché úpravy nebo vrácení peněz.
  • Někdy a některé portály zadržují refundace nebo účtují skryté poplatky.

Moje doporučení? Aneb jak to dělám já?

  • U známých tras nebo jedné aerolinky: Kupuj napřímo. Je to bezpečnější, hlavně pokud cestuješ na krátko nebo s hodně krátkými přestupy.
  • U složitějších kombinací, když vím že mám dostatek času na přestupy, mi někdy dává smysl využít zprostředkovatele, ale ideálně renomovaného (např. Pelikán, Skyscanner , Mytrip – nikoliv neznámé podezřelé portály).

A nakonec. Ať už zvolím cokoliv, vždy si dobře čtu podmínky tarifu, hlavně co se týče zavazadel, refundací a přestupů.

Views: 112

22 dubna, 2025 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
Francouzská Guyana
Francouzská Guyana

Francouzská Guyana – mezi monzunem, džunglí a (ztracenou) historií

by Petr Hingar 2 dubna, 2025
written by Petr Hingar

Když se řekne Francouzská Guyana, většina lidí jen pokrčí rameny. Někdo možná slyšel příběh Henriho Charrièra, známého jako Motýlek., jiný odpoví ve stylu: „něco v Jižní Americe, někde vedle Surinamu, ne?“ Realita je ale daleko barevnější – i temnější. Tahle zámořská část Francie je divoká, nezkrotná, plná kontrastů a překvapení.

A já se tam v březnu 2025 vydal. V období sucha, které… se nekonalo.

Guyane_map

Když se bavíme o tropech, tak většině naskočí obrázek bílých pláží, průzračného moře a kokosových palem. Jenže jaká je Francouzská Guyana v reálu? Jiná, je to trochu jiný příběh.  Pobřeží lemují nekonečné mangrovy a bahnité mělčiny. Moře má kalnou hnědošedou barvu, obří řeky jako Maroni, Oyapock nebo Approuague do něj totiž splachují tuny hlíny z pralesa. Pláže tu skoro nejsou, a když už, tak rozhodně ne na opalování. Francouzská Guyana není prostě destinace nádherných pláží.  Ale pokud někdo jako já hledá  džungli, syrovost a atmosféru, Guyana ho dostane.

Dál od moře, ve  vnitrozemí, totiž  začíná jiný svět. Deštný prales bez konce, vlhkost, co vleze pod kůži, a ticho, které není tiché – jen plné jiných zvuků. Život je tu všude: v korunách stromů, pod nohama, ve vodě.

A co infrastruktura a ceny? Jak to tady je? Tak začneme hned u spaní. Vzhledem k cenám to tu  není o hotelech či hostelech. Většinu noci jsem strávil v tzv. carbetech – jednoduchých otevřených přístřešcích v džungli nebo u vody, kde jsem si zavěsil hamaku s moskytiérou a doufal, že pršet bude jen venku.

A doprava? Stopování tu je prakticky nereálné a hromadná doprava? Tak ta také ne. Aby se dalo cestovat nezávisle a skutečně se dostat tam, kam chci, půjčuji si auto. Jinak to v Francouzská Guyaně nedává smysl. 

A ještě něco málo k cenám. I když to vypadá jako vzdálená periferie Francie, ceny tu jsou překvapivě vysoké – klidně o 30 % vyšší než v kontinentální Francii. Ale zase, na trzích ovoce a zeleninu koupíte poměrně levně, bagety také drahé nejsou a pak tu je pravé a levné hmongské Pho, Nem a Coconut cafe. 

Měl jsem plán. Dostat se po řece Maroni až do vnitrozemí, spát v hamace uprostřed džungle, zaletět do vesnice Saül hluboko v pralese. Jenže tropy si psaly vlastní scénář – pršelo, Maroni se vylila, cesty zmizely. A let do Saül? Zapomeň. Letenky se tam nedají koupit online, funguje jen rezervace přes místní agenturu. Ale i ta varianta padla – místa v letadle byla vyhrazena pro indiány, kteří potřebovali zpět do svých komunit. Tak jsem z plánů uvařil novou trasu. Improvizovanou, ale o to silnější.

Cayenne – tanec a rytmus na úvod

Přistání v Cayenne mě hodilo rovnou do víru karnevalu. Masky, bubny, barvy, pot, rytmus. Místní karneval není turistická atrakce – je to život. Ideální rozcvička před cestou dál.

Saint-Laurent-du-Maroni – řeka, rum a minulost

S dalším dnem mířím dál na západ, až ke hranici se Surinamem – do Saint-Laurent-du-Maroni. Město, které jako by zpomalilo čas. Vzduch je těžký, řeka Maroni líná a prales všude kolem. Po příjezdu mířím do místní destilérky, kde voní cukrová třtina a dřevo. Rum, který tu vyrábějí, je silný a syrový. Přesně jako krajina, která se s nikým nemaže. Noc trávím v carbetu u řeky, v hamace s moskytiérou.

Ráno mě budí zpěv ptáků a vlhkost, která tu není výjimkou, ale standardem. Vydávám se ještě dál podél řeky do Apatou – vesnice na břehu Maroni a přesto uprostřed džungle. Tady není prales za městem. On je v něm.

Vracíme se zpátky do Saint-Laurentu. Není to jen ospalé hraniční město u vody – nese v sobě i stíny historie. Bývalo to hlavní vstupní místo pro trestance, které Francie posílala do Guyany. Každý, kdo měl skončit na galejích, prošel Camp de la Transportation. Betonové cely, železné dveře, dusné tropické vedro. Místo, kde i dnes projede člověkem mráz. A večer? Večer se město znovu probouzí – je karneval. Ale jiný než v Cayenne. Syrovější, opravdovější. Davy v ulicích, hudba, která nikdy nekončí, masky, které nejsou hezké, ale silné. Lidé tančí. Možná na zapomnění. Možná jako odpuštění. A já? Snažím se to všechno vstřebat. Město, které nejde jen navštívit. Musíš ho nechat projít pod kůži.

Petit-Saut – zatopený prales

Petit-Saut nebyl v plánu. Objevil se až ve chvíli, kdy mi záplavy zrušily výpravu po řece Maroni a let do Saül. Jenže právě tyhle dny často přinesou nejvíc. Přehrada z devadesátých let zatopila stovky kilometrů amazonského pralesa a vytvořila temné jezero plné mrtvých stromů. Krajina jako po tiché apokalypse – bez výbuchu, jen s dlouhým tichem.

Kajak klouže mezi šedými pahýly stromů, voda je klidná, tichá, hluboká. Jsem tu sám – jen já a zvuky, které nejsou úplně z tohoto světa. Občas pták, občas šplouchnutí, občas jen klid. Pod hladinou spí prales, který nezmizel, jen změnil podobu. Když se večer vracím do carbetu, jsem spálený, utahaný, ale mentálně odpočinutý. Nebyl to adrenalin. Byl to zážitek ticha, přírody a místa, které jsem vůbec nehledal – a přesto našel. Večer si dávám místní rum s kolou a je mi fajn.

Cacao – déšť, džungle a vietnamská polévka

Po dnech strávených na západě se vracím zpět na východ – do vesnice jménem Cacao. Na mapě nenápadné místo, ale jakmile tam dorazíš, pochopíš, že právě sem jsi měl přijet. Vesnice Hmongů, přesídlených z Laosu a Vietnamu, je plná zeleně, života a vůní. První den vyrážím na trek k vyhlídce Sentier de la Savane-roche Virginie – dusno, pot, kluzké kameny. Ale odměnou je výhled na nekonečný oceán pralesa. Stojím sám, v tichu, jen s větrem a potem v očích.

Druhý den už je jiný kalibr: Sentier Molokoï – nejdelší značený trek v celé Guyaně. A opět se potvrzuje, že já si umím vybrat počasí – od začátku do konce prší. Osmnáct kilometrů pralesem, v bahně, po kořenech, přes vývraty. Nahoru, dolů, brodím stoupající potoky. Jdu pomalu, promočený. Není to výkon, který se měří. Je to setkání s něčím větším, co tě přetvoří. Když po osmi hodinách vylézám zpátky na silnici, jsem zničený. Ale zároveň úplně klidný. Džungle mi něco vzala – a něco nechala.

Třetí den přichází odměna. Nedělní trh. Vesnice ožije – proud barev, chutí, vůní. Rambutany, papáji, mangostany, okra… a mezi tím vším vietnamská Pho, smažené nudle, silná káva s kondenzovaným mlékem. Lidé posedávají u plastových stolků, smějí se, vaří, nikam nespěchají. Cacao není místo, kam jedeš něco „vidět“. Je to místo, kde prostě jen jsi. A to úplně stačí.

Kourou a Ostrovy spásy – rakety, galeje a tyrkysové ticho

Z Cacaa se přesouvám do Kourou – města se dvěma tvářemi. Ta první míří k nebi: z místního kosmodromu startují evropské rakety Ariane, Sojuz a Vega. Všechno je tu precizní, technické, budoucí. Pokud máš štěstí, můžeš sledovat start. Měl jsme to v plánu, neplánovaně. Ale osud zasáhl a let se zrušil 30 minut před startem. Ale stejně, já jsem přijel kvůli druhé tváři Kourou – ta, která se dívá zpátky.

Z přístavu vyrážím katamaránem na Îles du Salut – Ostrovy spásy. Název zní jako tropický ráj, ale realita je jiná. Tři ostrovy – Île Royale, Île Saint-Joseph a Ďáblův ostrov – tvořily jádro trestanecké kolonie. Na první pohled vypadají idylicky: palmy, moře, šumění větru. Ale mezi tím – zbytky věznic, rezavé mříže, zdi zarostlé liánami. Île Royale působí téměř poklidně, ale jakmile vstoupím do starých cel, atmosféra se změní. A na Île Saint-Joseph, kde bývala samotka? Tam ticho vibruje. Malá cela bez světla, bez zvuku. Jen vítr a moře. Dívám se dovnitř a je mi úzko.

Nejtemnější je však Île du Diable, Ďáblův ostrov. Nepřístupný, obklopený silnými proudy, viditelný jen z dálky. Právě tady byl vězněn kapitán Dreyfus. A možná právě proto stačí pohled – nemusím tam vstoupit, abych cítil, co ten ostrov znamená. Když se večer vracím zpět do Kourou, děti skáčou do vody, turisté si dávají pivo. Ale mně se to všechno ještě točí v hlavě. Ostrovy spásy nejsou krásné. Jsou silné. A neodpouštějí rychlé prohlídky.

Cayenne – trh, vítr a konečná stanice?…kdo ví..

Z ostrovů se vracím zpátky tam, kde to celé začalo – do Cayenne. Tentokrát bez karnevalu, bez masek, jen obyčejné město. Cítím, že už ho vnímám jinak. Jako by všechno, co jsem zažil, dalo Cayenne jiný obrys. Už to není vstupní brána. Je to poslední stránka.

Stíhám středeční trh. Větší, hlučnější a chaotičtější než ten v Cacau. Všechny kultury Guyany tu žijí vedle sebe – kreolské koření, čínské nudle, vietnamská zelenina, rybáři s úlovky a hudba z repráků. Je to šum, který nemá řád, ale přesto dává smysl. Chvíli jen stojím a pozoruju. A i když se kolem všechno hýbe, cítím v sobě klid.

A závěrem…

Francouzská Guyana je těžká země na cestování. Ne kvůli nebezpečí, ale kvůli nečekanému – počasí, vzdálenostem, infrastruktuře, tempu, které si určuje sama. Nedá se projet rychle. Nedá se „dát“. Musíš ji brát takovou, jaká je – vlhká, zarostlá, trochu náladová a absolutně nevyzpytatelná. Ale když to uděláš, vrátí ti to po svém. Možná ne hned, ale o to silněji.

A co jsem si přivezl domů? Láhve místního rumu a tropické ovoce. Moje klasika. A k tomu hodně vzpomínek, co se nedají zabalit ani vyfotit. Jen nosit v sobě. Pomalu. Po guyansku. A které ti nedají spát, než se tam znovu vrátíš.



Tak uvidíme.

Views: 200

2 dubna, 2025 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
Francouzská Guyana
Francouzská GuyanaPRUVODCE

Francouzská Guyana: kde džungle šeptá francouzsky

by Petr Hingar 23 března, 2025
written by Petr Hingar
Co je Francouzská Guyana? Déšť, džungle, karneval, věznice, hamaka a rum. Země, kde plán neplatí a příroda určuje tempo. Každý den je jiný než včera, nic se neděje podle jízdního řádu – a přesto všechno dává smysl.
KDY JET

Nejlepší období je srpen až listopad, kdy prší nejmíň. Krátké suché období bývá i v únoru a březnu – ale nemusí dorazit. Dešťová sezóna trvá skoro půl roku, ale i tehdy se dá cestovat – jen pomaleji a vlhčeji.

NA JAK DLOUHO ?

Týden je naprosté minimum, ale opravdový smysl dává 10 až 21 dní. Všechno je daleko, pomalé a bez auta se prakticky nepohnete. Čím víc času si dáte, tím víc vás Guyana pustí dál.

DENÍ ROZPOČET

Je to dražší než čekáš – běžně o 30 % víc než v kontinentální Francii. Levné jsou trhy, ovoce a rum, ale auto, jídlo a ubytování zabolí.  Dá se to uhrát s hamakou a karbety, ale lowcost to není.

VÍZA

Vstup sem je simple,  přeci jenom, je to Francie a EU. Platí ale trochu jiná pravidla vstup – ideální je platný pas, občanka nemusí stačit vždy. A pozor! je povinost očkování na žlutou zimnici.

JAK DO FRANCOUZSKÉ GUYANY

Nejjednodušší cesta vede z Paříže – přímým letem do Cayenne. Letenky nejsou nejlevnější, ale funguje to spolehlivě. Ze Surinamu a Brazílie se dá přejet pozemní hranice, ale tam už to chce trpělivost.

CESTOVÁNÍ PO GUYANĚ

Bez auta to nejde – veřejná doprava prakticky není a stopování dost nefunguje. Nejlepší volba je SUV protože mimo hlavní silnice končí asfalt rychle. Auto znamená svobodu – a tu v Guyaně potřebujete.

Francouzská Guyana

Jak se dostat do Francouzské Guyany

Do Francouzské Guyany se nejčastěji létá z Paříže – přímý let s Air France nebo Air Caraïbes trvá přibližně 8–9 hodin. Letadla přistávají v Cayenne – Félix Eboué Airport, zhruba 15 km od hlavního města.
Letenky nejsou zrovna levné a vyplatí se hlídat akce – cena zpáteční letenky se většinou pohybuje mezi 18–28 000 Kč. Ale dá se sehnat i kolem 10 000 Kč

Z okolních zemí (Surinam, Brazílie) se dá do Guyany dostat i po zemi nebo lodí – přes hraniční přechody v Saint-Laurent-du-Maroni (Surinam) nebo u řeky Oyapock (Brazílie), ale na to je třeba počítat s vízy a pomalejší logistikou.

Kdy jet?

Na fotkách Guyana vypadá jako tropický ráj, ale realita je… vlhčí. Počasí ve Francouzské Guyaně určuje džungle a Atlantik.

  • Období dešťů: od prosince do července (nejvíc prší duben–červen)

  • Krátké suché období: únor–březen (ale nemusí dorazit – třeba mne tedy rozhodně nedorazilo)

  • Delší suché období: srpen až listopad – nejlepší čas na cesty

I v „suchu“ ale čekej přeháňky. Deštník nenos, stejně nepomůže. Lepší je nepromokavý batoh a nastavení na mód “ pohoda“.

Jak se pohybovat po Guyaně?

Auto je základ. Bez něj se v Guyaně moc daleko nedostanete. Hromadná doprava v podstatě neexistuje, stopování není běžné a některé oblasti jsou přístupné jen lodí nebo letadlem. Silnice mezi hlavními městy jsou v překvapivě dobrém stavu, ale jakmile sjedeš z asfaltu, začíná bahno, brody a prales.

Auto doporučujeme s vyšším podvozkem  – zvlášť pokud chcete objevovat méně dostupná místa jako Cacao, Petit-Saut nebo přístup k řekám. Ale na druhou stranu. I malá Kia to se mnou zvládla.

Půjčovny najdete v Cayenne i Saint-Laurentu, ale ceny nejsou zrovna nízké. Přesto se to vyplatí – mobilita = svoboda.

A ještě jedno doplnění, a to -co džungle?

Džungle není nebezpečná, pokud ji respektuješ. Vezmi si repelent, moskytiéru a radši počítej s tím, že budeš celý čas vlhký, zablácený a zpocený. Není to rizikové prostředí, ale vyžaduje přípravu, klid a pokoru. A hlavně – nic v ní nespěchá, tak to nedělej ani ty.

Francouzská Guyana - Îles du Salut

A jak je to s cenama

Francouzská Guyana je dražší než byste čekali. I když se může zdát jako zapomenutý kout světa, pořád je to zámořská Francie – a ceny tomu odpovídají. Ve skutečnosti jsou o 20–30 % vyšší než v kontinentální Francii.

  • Ubytování

    • v karbetech: 10–25 € za noc

    • v levných hotelech: 60 € výše
  • Půjčení auta: od 50–70 € denně  – 4×4 se vyplatí, ale jde to i bez něj. Ostatně,  mě vozila malá Kia 😀

  • Jídlo: tržní oběd za 10–15 €, restaurace od 20 € výš

  • Vstupy a aktivity: většina přírody je zdarma, ale lodě, vstupy na ostrovy nebo s průvodcem už stojí víc (třeba na Ostrovy Spásy je cena za  loď 45EUR)

  • Letenka z Evropy: 14–28 000 Kč, ale dá se z ČR po linii – PRG- Paříž, Paříž – Cayenne sehnat v sezóne za cca 1Ok celkem

  • Rum, ovoce, trhy: levnější a příjemnější kapitola rozpočtu

Nejlevněji cestuješ s hamakou a vlastní výbavou, ale pořád to nebude lowcost dovolená.

Francouzská Guyana - Petit Saut

A nakonec pár tipů na ubytování, jídlo a další zajímavosti a tipy

Výlety

  • promaritimeguyane.fr

Ubytování

  • Centre Amérindien Kalawachi
  • Le Parakwa
  • Kali’na Tapala+
  • Chez Oumar
  • Couleurs îsles

Jídlo

  • Cayenne – Au Naturel Juice (Marché Central de Cayenne)
  • Cayenne -Dragon du sud (Marché Central de Cayenne)
  • Iracoubo – Cafe la pause
  • Saint-Laurent-du-Maroni – La Maison de Café
  • Marché fruits et légumes Cacao

Views: 249

23 března, 2025 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
Cestovní itinerář
Tipy

Cestovní itinerář krok za krokem, ale …existuje univerzální způsob?

by Petr Hingar 2 února, 2025
written by Petr Hingar

Plánování itineráře může být pro někoho únavné a časově náročné už jen tím, že prostě neexistuje univerzální nástroj a  postup, který by vyhovoval všem. Pro mě je to však zábava a beru to jako přípravu na cestu. A i proto se při tvorbě itineráře řídím dvěma základními pravidly.

Neplánuji rozpočet. To jsem si už vyřešil při koupi letenky.

A pak asi to hlavní „pravidlo“ –

Itinerář nikdy není dogma. Třeba já ho ve skutečnosti porušuji už první den na místě. Může to být z důvodu ignorace některých míst nebo třeba změna destinace kvůli jinému autobusu, chycení super stopa, počasí nebo jen náladě.

Ale zase, itinerář je pro mě takový rámec celé cesty. A tak, ať už plánuji víkendový výlet do po Evropě nebo měsíční cestu s batohem na zádech, chci vždycky zažít co nejvíce, aniž bych zbyteční plýtval časem nebo penězi. 

Já pro plánování využívám dva cloudové nástroje, které jsou sice ze své podstaty určeny na úplně jiné věci, ale mně vyhovují ( bavíme se o google doc (tabulky), Google maps , mapy.cz a Miro).  Ano, jsou tu pak i specifické online plánovače, ale ty jsou prostě moc detailní / striktní / omezující / [dosaď co chceš] 
miro_travel_plan

Takhle nějak vypadá plánováni v Miro

ALE POJĎMĚ DÁL. Jak tedy na to? Nejdřív si odpovíme na tu zásadní otázku…

Proč je dobré mít itinerář (i když ho možná nikdy nedodržíte)?

Upřímně, ani já nejsem velkým fanouškem přesných cestovních itinerářů. V mém  cestování panuje často chaos a náhody. Ale i tak jsme přesvědčen, že trocha plánování a příprav může pomoci proměnit cestu v úžasný zážitek.

Realita je taková, že většina lidí kolem mě buď plánuje tak podrobně, že nikdy svůj itinerář nedokončí, nebo nechávají vše náhodě a vůbec žádný plán nemají. To neznamená, že pak přicházejí o zážitky, ale častěji se setkávají s chaosem. Může se snadno stát, že dojde čas, autobus nepřijede, místo bude zavřené nebo hostel plný. A přitom jen pár hodin plánování může pomoci vyhnout se těmto nepříjemným překvapením.

Takže, proč neinvestovat trochu času do plánování? Neříkám, že musíte mít každý den rozplánovaný na minuty. Stačí si stanovit pár základních bodů a být připraveni na změny. Tak ostatně k plánování itineráře přistupuji já

A pokud patříte mezi ty, kteří se rádi nechávají vést větrem a neřešte, co přijde druhý den,..tak vy to neřešte dál. Má to své kouzlo 🙂

A NAKONEC.  Pokud je ale cílem cesty  jen válení v resortu a odpočinek, Tak se plánováním nestresujte. Do jídelny a na plážový bar vedou šipky a případně delegát ví 😀

Ostatně něco na margo jak plánuji a jak se tím pak řídím já. První obrázek je původní finální intinerář na Dominice a druhý pak, jak to reálně dopadlo. A to jsem musel plánovat kvůli trajektu na Martinik (na místě šlo o den posunout, což jsme předem nevěděl) a také počasí na Waitukubuli trialu.

původní "finální" itinerář
původní "finální" itinerář
finální realita
finální realita

A takhle nakonec vypadá popis cesty v reálu (po návratu) – Dominika: země, kam se (moc) nelétá a neplave

ALE JAK TEDY VLASTNĚ NA TEN ITINERÁŘ?

Ted využiji toho, co tak nějak umím a zkusím t vizualizovat jako proces 🙂 nebo kroky? No je to vlastně jedno. Takže:

Karibik_plan

Informace o destinaci a zajímavosti, aneb průzkum terénu

Takže teď už víte, kam a na jak dlouho jedete. Máte letenky nebo jiné lístky, což je skvělý začátek. Samozřejmě, pokud jedu autem, je to stále trochu nejisté, ale tím se teď nebudeme zabývat. Teď je čas udělat podrobnější průzkum o destinaci. Tedy ne jen ten úvodní rychlý pohled (jestli vás tam vůbec pustí, jestli tam není či už skončila revoluce, zda (ne)soptí sopky atd.) před koupí letenky či lístku. Jak na to? Jako první se dívám na různé cestovatelské blogy a online průvodce. To je skvělý začátek a může být neuvěřitelně užitečný. Ale pozor, může to být také zavádějící.

A ještě něco – web Ministerstva zahraničních věcí není vždy nejlepší zdroj, pokud nejste paranoik a nehledáte důvod, jak z cesty utéct a nikam nejet.

Výhodou online průzkumu a plánování cest je, že vždy najdu aktuální a relevantní informace a můžu využít recenze od lidí, kteří tam už byli. Googlování „Co dělat“ nebo „Co dělat v“ mi ukáže spoustu zábavných aktivit a míst, která musím vidět. To poslouží jako ideální mustr pro tvorbu itineráře. Další skvělé zdroje jsou specifické weby jako třeba lonelyplanet.com, travelbible.cz nebo specifické cestovatelské skupiny na Facebooku.

Seznam míst: Kam a proč chtít, nebo alespoň odkazy na místa

Seznam. Pro někoho jen body a odrážky, pro mě vlastně taková kuchařka. Pro mě je to primárně agregace všech věcí a míst, které mě na cestě zajímají. Na začátku je to vždy velmi hrubý seznam, který průběžně doplňuji a přeskupuji. Na konci dne je pak seznam hlavním nástrojem, jak si aktivity uspořádávám a zajišťuji, že nepřijdu o nic, co chci zažít. Tedy, alespoň před odjezdem, protože, jak jsem psal výše, na místě může být všechno jinak.

Ale zpět k seznamu. Ten vždy vytvářím tak, že každý řádek představuje jeden den na místě. Dále pak člením buňky pro různé kategorie:

  • Odkud, kam a kde spím: Přehled denních přesunů a ubytování.
  • Bydlení: Potenciální místa ubytování.
  • Zajímavá místa: Místa, která chci navštívit.
  • Jídlo a pití: Místa, kde chci ochutnat místní speciality jako třeba rum.
  • Nutná místa: Například úřady pro různá povolení a podobně.

Do seznamu v Google Sheets si také ukládám odkazy na zajímavá místa. Jak píšu nahoře, je to seznam ingrediencí kuchařky, ze které pak „vařím“ zanesení bodů do mapy, plánování trasy a tvorbu konsolidace cesty v Miro.

Nezapomeňte na svátky a slavnosti

Plánování cesty zahrnuje také zohlednění místních svátků a slavností. Tyto události mohou ovlivnit dostupnost dopravy, otevírací doby památek a dostupnost ubytování. Zapomenou na Ramadán v Arabských zemích je třeba docela hell.  Zároveň mi různé svátky a slavnosti ale mohou nabídnout jedinečné zážitky a příležitost vidět místní kulturu v plném proudu.

Priority, ach ty priority

Váš seznam věcí, které chcete vidět, bude pravděpodobně příliš dlouhý a budete si muset stanovit priority. Obarvěte si seznam a mapu, abyste získali představu o tom, co nechcete minout a co můžete vynechat. Stanovení priorit vám pomůže soustředit se na nejdůležitější místa a aktivity.

Mapa cesty a bodů: Vizualizace vládne cestě

Seznam je skvělý pro získání přehledu o tom, co chcete vidět, ale není to nejlepší způsob plánování itineráře pro přesuny. Tady nastupují Google Maps. Pomohou mi efektivně a přehledně zobrazit možnosti dopravy z místa na místo a vyhnout se zbytečným prostojům v místech, která nestojí za to. Nebo třeba odhalí, že mezi místy prostě žádná blízká cesta není. To je realita na cestách.

Navíc mi mapa ukáže i další zajímavá místa v okolí nebo při cestě, což usnadňuje rozhodování o tom, kam se vydat dál a pomáhá mi se prostě neztratit uprostřed ničeho. Na cestě mi pak naplánovaná trasa v mapách umožňuje rychle reagovat na změny a upravit trasu podle aktuálních podmínek či preferencí.

Specifickým problémem je pak plánování treků a trailů. Tady jdu cestou mapy.cz, protože je vnímám jako nejlepší a téměř geniální podklad pro treky mimo klasické destinace. Například v Číně to byla vlastně jediná varianta.

A nakonec vizualizace z pomocí Miro board. Tedy kompletní konsolidace všech vstupů

A nakonec vytvářím komplexní Miro board. Je to takový celkový rozcestník a pohled na cestu. Do něj vložím všechny důležité dokumenty s rezervacemi, odkazy na zajímavá místa, trasy a další relevantní informace. Slouží jako centrální místo, kde máte všechny podklady pohromadě. Tento přehled vám umožní rychle a efektivně plánovat a upravovat váš itinerář. S Miro boardem máte vše po ruce, což vám usnadní cestování a ušetří čas při hledání dokumentů.

Ano žijeme v digitální době, ale stejně.. nemá největší kouzlo sedět na plánem cesty s knižním průvodcem, který vznikl na základě zkušeností tisíců cestovatelů a dobrodruhů?…Je to asi nostalgie, ale za mne ano.

Lonely Planet Books

Views: 645

2 února, 2025 0 comments
1 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
ArménieDominikaIndiePanamaSao Tome a PrincipeTipyÚvahy kolem cestování

5 nejlepších míst, kam cestovat v roce 2025

by Petr Hingar 2 ledna, 2025
written by Petr Hingar

Vybrat pro vás ty nejlepší země a místa, kam vyrazit v roce 2025, nebylo vůbec jednoduché. Pokud jste na tom stejně jako já, pohání vás touha objevovat svět, obdivovat jeho rozmanitost a žít pro zážitky. Každý nový rok přináší příležitost začít s čistým štítem a naplánovat si dobrodružství, která vás zcela pohltí.

A rok 2025 není výjimkou. Ale kde vlastně začít? Ať už váš pas zdobí razítka z mnoha míst, nebo se teprve chystáte na svojí první velkou cestu, tento seznam vám nabídne inspiraci, která vás zavede daleko za obzor.

Například můžete zamířit na Dominiku, karibský ráj plný přírodních krás, kde vás čeká Boiling Lake, Waitukubuli National Trail nebo šnorchlování v Champagne Reef. Pokud vás láká Střední Amerika, Panama nabízí ikonický Panamský průplav, historickou čtvrť Casco Viejo a tropické ostrovy San Blas. Milovníky exotiky uchvátí Svatý Tomáš a Princův ostrov, kde se můžete projít po pláži Praia Banana nebo obdivovat dramatické Pico Cão Grande. V Indii vás Karnátaka okouzlí historickým městem Hampi, zapsaným na seznamu UNESCO, a čajovými plantážemi v Coorgu. A pokud vás láká Evropa s nádechem historie, Arménie vás zaujme kláštery Tatev a Sevanavank, nádhernou přírodou a výhledem na horu Ararat z Jerevanu.

Která z těchto destinací bude tedy letos tou vaší?

Dominika

Dominika je ostrovem přírody, kde si Karibik zachoval svou divokou a autentickou tvář. Od impozantního Boiling Lake až po Waitukubuli National Trail, který vás provede dechberoucími scenériemi, nabízí nekonečné dobrodružství. Majestátní vodopády Trafalgar Falls jsou snadno přístupné a patří k ikonám ostrova, zatímco Champagne Pool vás okouzlí bublajícími podmořskými prameny, které vytvářejí pocit koupání v šampaňském.

Dominika je místem, kde historie Karibů ožívá v místní kultuře a tradicích. Ať už se ponoříte do průzračných vod, vydáte se na trek sopečnou krajinou, nebo jen budete naslouchat zvukům deštného pralesa, tento ostrov vás pohltí svou jedinečnou atmosférou a nezkrotnou krásou.

Waitukubuli National Trail, segment 8

Batibou Bay

Soufriere

Mosquito Mountain

Trafalgar Falls

Valley Of Desolation

Batibou beach

Indian river

Roseau

Emerald Pool

Sari Sari Falls

Dominika

Highlights

01- Projděte se k Boiling Lake, druhému největšímu vroucímu jezeru na světě. Trek vás provede dramatickou krajinou a odmění dechberoucím výhledem.

02 – Vydejte se na Waitukubuli National Trail, nejdelší trek celého Karibiku, která vás zavede od horských vrcholů až k malebnému pobřeží.

03 – Navštivte Trafalgar Falls, majestátní dvojici vodopádů, které jsou ikonou Dominiky. Snadná dostupnost a nádherné okolí je dělají ideální zastávkou.

 

04 – Zažijte Champagne Reef, kde bublající podvodní prameny vytvářejí jedinečný šampaňský efekt. Ideální místo pro šnorchlování nebo potápění.

05 – Vyplujte po Indian River, klidné a tajemné řece, která vás zavede do hlubin mangrovového lesa plného přírody a ticha.

06 –Odpočiňte si na Batibou Beach, nejkrásnější pláží Dominiky. Bílý písek, azurová voda a klidné prostředí vás okamžitě přenesou do tropického ráje.

Pokračujte v objevování

    • Dominika: země, kam se (moc) nelétá a neplave
    • Waitukubuli National Trail: nejdelší trek Karibiku
    • Dominika: nejzapomenutější perla Karibiku
    • Karibik 2024: top 5 míst a aktivit
    • „Všechny“ rumy světa, aneb…

Svatý Tomáš a Princův ostrov

Svatý Tomáš a Princův ostrov, dvě perly v Guinejském zálivu, jsou jednou z nejméně objevených destinací světa. Tento malý stát nabízí úchvatnou kombinaci divoké přírody, koloniální historie a klidné atmosféry, kde se zdá, že se čas zastavil. Od sopečných vrcholů pokrytých džunglí až po opuštěné pláže s bílým pískem – každý kout těchto ostrovů překvapí svou krásou. Vydejte se do Parque Natural Obô, kde vás čekají husté deštné pralesy a dramatické scenérie. Obdivujte jedinečný tvar Pico Cão Grande, který se tyčí nad krajinou, nebo prozkoumejte pláže ostrova Príncipe, kde vládne naprostý klid. V hlavním městě São Tomé se ponořte do atmosféry koloniální minulosti a ochutnejte čerstvou kávu a kakao, které patří k nejlepším na světě.

Svatý Tomáš a Princův ostrov nejsou snadným cílem – doprava je omezená a životní tempo pomalé. Ale to je právě jejich kouzlo. Tato místa nabízejí únik od hektického světa a autentický zážitek, který jinde nenajdete. Přijeďte objevit zemi, kde se tradice a příroda propojují do jedinečného příběhu, který vás okouzlí a inspiruje

Pico Cão Grande

Boca de Inferno

Roça Agostinho Neto

Stará tržnice, Sao Tome

Lagoa Azul

Praia Jalé

Praia da Ribeira Palma

Neves

dům v Ngê D'ai êê

Praia Pesqueira, ostrov Rolas

Cascata de Praia Pesqueira

praia Grande - praní v moři

palác guvernéra (dnes pošta), Sao Tome

Highlights

01 – Prozkoumejte Parque Natural Obô, který ukrývá deštné pralesy, vodopády a neuvěřitelnou biodiverzitu. Ideální místo pro milovníky treků a divoké přírody.

02 – Vydejte se k ikonickému Pico Cão Grande, dramatické sopečné skále, která se tyčí nad okolní krajinou. Skvělý cíl pro fotografy i dobrodruhy.

03 – Navštivte město São Tomé, hlavní město ostrova, kde vás okouzlí koloniální architektura, živé trhy a autentická atmosféra každodenního života.

 

04 – Odpočiňte si na plážích ostrova Príncipe, kde vás obklopí klid, bílý písek a azurové vody. Tento ostrov je skutečným rájem pro ty, kdo hledají únik od světa.

05 – Objevte ostrov Rolas, kde můžete stát na rovníku a zažít jedinečný pocit být na severní i jižní polokouli zároveň. A pak tu jsou nádherné a opuštěné pláže.

06 – Prozkoumejte opuštěné plantáže a vesnice, které vyprávějí příběh koloniální minulosti. Místa jako Roça Água Izé vám přiblíží historii a kulturu ostrova.

Pokračujte v objevování

    • São Tomé e Príncipe – místo, na které svět zapoměl
    • São Tomé & Príncipe: vlastně jen pár dní na cestě

Panama

Panama je zemí kontrastů, která spojuje moderní svět s divokou přírodou. Od slavného Panamského průplavu až po Coiba Marine Park. Prozkoumejte El Valle de Antón, klidné městečko v kráteru sopky, nebo vyrazte na ostrovy Bocas del Toro, kde vás čekají bílé pláže, tyrkysové vody a karibská pohoda. V Boquete, ukrytém mezi horami, si vychutnejte jedinečnou kávu světové kvality a vydejte se na treky do okolní přírody. Milovníci rumu by neměli vynechat možnost ochutnat místní značky, které patří k nejlepším v Karibiku. A pokud jste surfaři, Panama nabízí nekonečné možnosti od vln na pacifickém pobřeží až po klidnější vody Karibiku.

Cascada Kiki

Isla Zapatilla

Ciudad de Panamá

Cerro La Silla

Caffe Coca Cola, Casco Viejo

Indiáni v oblasti Ngäbe-Buglé

El Salto Las Palmas

Isla Coiba

Rio San Juan, Calobre

Puente de las Américas

Highlights

01 – Projděte se historickou čtvrtí Casco Viejo v Panama City, kde se koloniální architektura mísí s moderním stylem. Objevte skvělé restaurace, bary a zapomenuté příběhy na každém rohu.

02 – Prozkoumejte Coiba Marine Park a odhalte podmořský svět plný korálů, žraloků a mořských želv, nebo si užijte klid na odlehlých plážích.

03 – Objevte vodopád Kiki, skrytý klenot uprostřed bujné panenské přírody. Ideální místo pro osvěžující koupel a chvíle klidu mimo turistické trasy.

 

04 – Vydejte se na trek k vulkánu Barú, nejvyššímu bodu Panamy. Za jasného dne můžete z vrcholu spatřit oba oceány – Pacifik i Atlantik. Ideální výzva pro milovníky přírody a výšek.

05- Navštivte Panamský průplav, jednu z největších technických staveb světa. V Gamboa ledujte, jak obří lodě proplouvají touto ikonickou vodní cestou.

06 – Trekujte v kouzelném údolí Valle de Antón, vulkanické kaldeře obklopené horami. Užijte si termální prameny, vodopády a úžasné západy a východy slunce.

Pokračujte v objevování

  • Panama: země spojující Ameriky
  • Panama známá i neznámá, aneb..
  • Panama: z jihu na sever, od Tichého oceánu ke Karibiku, před kanál a zpět
  • „Všechny“ rumy světa, aneb…
  • Panama: káva ze samé špičky gurmánského žebříčku

Arménie

Arménie, země s jednou z nejstarších a nejtragičtějších historií světa, uchvátí svou bohatou kulturou, nádhernými památkami a divokou přírodou. Je to místo, kde se kláštery tyčí na skalnatých vrcholcích, hory vyprávějí příběhy a místní obyvatelé vás přivítají s neuvěřitelnou pohostinností. Najdete tu skoro všechno – kláštery jako třeba klášter Noravank ukrytý v rudých skalách, majestátní horu Ararat nebo město Vanadzor, kde se prolíná historie s klidem přírody, jezero Sevan, hluboké kaňony nebo tradiční trhy v Jerevanu.

Není to země jednoduchých cest – silnice mohou být výzvou, doprava pomalá a jazyková bariéra překážkou (tedy pokud nemluvíte rusky). Ale, nebo možná přesto. Arménie je místem, kde se historie a příroda setkávají v dokonalé harmonii a kde každý krok odhaluje nové příběhy. Přijeďte zažít tuto jedinečnou zemi, která vás okouzlí a inspiruje.

Ararat

Klášter Noravank

Cesta mezi jezerem Azat a Garni

památník Zoravara Andranika, Jerevan

pohled na Ararat přes Chor Virap

sídliště ve Vanadzoru

Muzeum bratří Mikoyanů, Alaverdi

Vanadzor Thermal Power Station

Ararat

Chrám Sanahin

Orbelian Caravanserai

Chrám v Garni

Gandtaqar

okolí jezera Sevan

Jezero Azat

Highlights

01 – Projděte se ulicemi Jerevanu, kde se historie setkává s moderním životem. Objevte impozantní Kaskády, tradiční trhy a ikonické památky, jako je náměstí Republiky.

02 – Vychutnejte si pohled na horu Ararat, symbol Arménie, který vás uchvátí svou majestátností. Za jasného dne ji můžete spatřit téměř odkudkoli v zemi.

03 – Vydejte se k jezeru Sevan, obklopenému horami. Užijte si pláže, ochutnejte místní rybí speciality a navštivte starobylý klášter Sevanavank.

 

04 – Navštivte město Vanadzor, třetí největší město Arménie. Objevte jeho industriální minulost, blízkost krásné přírody a jedinečný klid, který nabízí.

05 – Objevte klášter Noravank, ukrytý v dramatickém kaňonu. Tato architektonická perla z 13. století je obklopena rudými skalami a nabízí jedinečný pohled na arménskou historii a přírodu.

06 – Projděte se kaňonem Debed a objevte ukrytá místa, jako jsou kláštery Haghpat a Sanahin. Tato oblast vás okouzlí svou přírodou a historií.

Pokračujte v objevování

  • Arménie: (ne)klidná země mezi horami a kláštery

Virupaksha Temple, Hampi

Vijaya Vittala temple, Hampi

Mysore Palace

Nagarahole Tiger Reserve

Hoysaleshwara Temple, belur

Stone Chariot of Hampi

Hoysaleswara Temple - Kámasútra

sušení rýže,  Karnataka

sušení sárí, Virupaksha Temple, Hampi

Srikanteshwara Temple

Srikanteshwara Temple, Nanjangud

žluté krávy při svátku Makara Sankranti

rituály na břehu Kávérí, Srirangapatna

Karnataka

Jižní Indie – Karnataka

Karnataka, stát na jihozápadě Indie, nabízí jedinečnou kombinaci historie, kultury a přírody. Starověká města, úžasné chrámy a rozsáhlé národní parky plné divoké zvěře. Objevte Hampi, kdysi velkolepé hlavní město Vidžajanagarské říše, nebo se ponořte do fascinujících detailů chrámů v Beluru. Vydejte se na safari v Nagarahole Tiger Reserve, kde uvidíte tygry i slony, a užijte si nádherné scenérie západních Ghátů s jejich treky a čajovými plantážemi. A samozřejmě nesmíte vynechat Mysore – město králů a jeho dechberoucí palác.

Karnataka není jen o památkách – je to místo, kde se prolínají tradice a moderní život. Přijeďte a zažijte tuto pestrou a nádhernou část Indie na vlastní kůži.

Highlights

01 – Prozkoumejte město Hampi, starobylé hlavní město Vidžajanagarské říše. Rozlehlé ruiny, obklopené dramatickými skalními útvary, patří k nejúžasnějším archeologickým lokalitám Indie.

02 – Vydejte se do Nagarahole Tiger Reserve, kde můžete na safari spatřit tygry, slony a další divokou zvěř. Tento rezervát je součástí Nilgiri Biosphere Reserve a je rájem pro milovníky přírody.

03 – Navštivte město Mysore, známé svým královským palácem. Tento architektonický klenot je oslnivou ukázkou indicko-saracénského stylu a večer je nádherně osvětlený.

 

 04 – Objevte město Nanjangud, známé svým starověkým chrámem Srikanteshwara, zasvěceným bohu Šivovi. Toto poutní místo je považováno za jedno z nejposvátnějších v Karnatace.

05 – Prozkoumejte chrámy v okolí Beluru, mistrovská díla hoysalaské architektury. Tyto chrámy vás ohromí svými detailními reliéfy a sochařským uměním, které nemá obdoby.

06 – Prozkoumejte západní Gháty, jejichž horská krajina je zapsaná na seznamu UNESCO. Nabízejí nádherné treky, vodopády a čajové i kávové plantáže, které jsou rájem pro dobrodruhy i milovníky přírody.

Pokračujte v objevování

  • Indie: Karnataka – tak trochu neobjevený klenot Indie
  • Indie: Dva světy, aneb odlišná realita severu a jih
  • Indie: jídlo na každém kroku
  • Indie: specifika, realita dopravy, aneb chceš-li poznat duši Indie, cestuj čím to jde..

Views: 349

2 ledna, 2025 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
top5 2024
FeaturedPRUVODCETipyÚvahy kolem cestování

Hledáte inspiraci na cesty? Tady je mých top 5 míst za rok 2024

by Petr Hingar 30 prosince, 2024
written by Petr Hingar

Chcete, aby se rok 2025 stal vaším dalším velkým cestovatelským dobrodružstvím? Přináším vám pět úchvatných destinací a míst, které jsem osobně navštívil v roce 2024 – a můžu zaručit, že posunou vaše zážitky na úplně novou úroveň. Stačí se jen podívat, vybrat si, koupit letenky, sbalit nejnutnější a nahodit batoh. Pak už vyrazíte za dobrodružstvím, na které budete ještě dlouho vzpomínat!

Waitukubuli National Trail, Dominika

Dominika je ostrov plný překvapení a Waitukubuli National Trail je jeho hlavní trumf. A pokud vás láká myšlenka procházet se saunou převlečenou za džungli, jste tu správně! Waitukubuli totiž není žádná odpočinková procházka – spíš si tu užijete pořádné bahenní lázně a nekonečné stoupání a klesání v husté zeleni, při kterých se držíte kořenů stromů nebo lan, abyste nepřistáli o pár metrů níž. Všechno se ale odvíjí od počasí: když se spustí tropický liják, promění se trasa v mokrý klouzačkový tobogán a potoky ve vyjící monstra.

Ale proč se do toho i tak pustit? Je to naprosto jedinečná kombinace nezkažené karibské divočiny, dobrodružství a testu vlastní odolnosti. Když zapadnete do bahna po kolena, vzpomenete si, že jste možná měli radši jet na pohodovou dovolenou k moři – ale právě v těchto momentech zjistíte, co ve vás skutečně je. Na konci totiž zjistíte, že byť jste špinaví a utahaní, jste také nekonečně šťastní z toho, že jste si kousek Waitukubuli opravdu vybojovali, poznali jste sílu přírody (i žiletkové trávy) a odnesli si zážitky, které jen tak nevyprchají

A můj osobní tip? Pokud nemáte dost času (jako já) nebo odvahy projít celý trail, vyberte si jen některé jeho části. Třeba „osmička“ je sice brutální, ale odměna v podobě dechberoucích výhledů a pocitu, že jste to přežili, rozhodně stojí za to. Než vyrazíte, ujistěte se, že máte dostatek vody a oblečení, které můžete bez lítosti zablátit – protože čisté nezůstane nic. A nezapomeňte: hamaka s moskytiérou je přece jen menší zlo než desítky hmyzích štípanců…

Takže, pokud hledáte nefalšované dobrodružství, pak Waitukubuli stoprocentně splní vaše očekávání.

A o čem vlastně Waitukubuli je?


Waitukubuli National Trail je přibližně 180 km dlouhá dálková stezka, která vede z jihu ostrova Dominika na sever a nabízí jedinečný zážitek z tzv. thru-hikingu. Většina lidí ji zvládne projít zhruba za 12 dní, avšak vyžaduje to pečlivou přípravu a odolnost vůči džungli i strmým stoupáním a klesáním. Stezka se skládá ze 14 segmentů s velkou různorodostí – najdete zde deštné pralesy, zapomenuté sady s divokým ovocem, malé vesnice i dechberoucí výhledy. Po hurikánu Maria (2017) je nutné stále počítat s chybějícími mosty, přístřešky či informačními tabulemi, což na nejtěžších úsecích znamená mít s sebou hamaku s moskytiérou, dostatek jídla a vody.

Waitukubuli a Dominice obecně najdete tady:

  • Waitukubuli National Trail: nejdelší trek Karibiku
  • Dominika: země, kam se (moc) nelétá a neplave
  • Dominika: nejzapomenutější perla Karibiku

Cascada Kiki, Ngäbe-Buglé, Panama

Cascada Kiki, asi nejméně navštěvovaný klenot Panamy, skrytý hluboko v odlehlém regionu Ngäbe-Buglé, domově původních obyvatel. Její odlehlost a obtížná dostupnost – náročný bahnito-kamenitý terén cesty a brodění řekami činí cestu k vodopádu poněkud problémovou a je tak trochu pro ty šílenější. Tedy, bavíme-li se o tom, že tam jako my pojedete na vlastní pěst.

Já jsme se tam ostatně dostal až napodruhé. Poprvé my vystavilo stopku počasí a záplavy. Cesta k vodopádu od cesty jak vlastně také takové dobrodružstvím samo o sobě. Úzká stezka se prudce svažuje dolů hustým pralesem, kde vás obklopují zvuky divoké přírody a občas zahlédnete kolibříky mezi listy stromů. Dolů jdeme s vědomím, že tohle peklo budete muset vyšplhat při cestě zpět. Ale co, stojí to za to. Přeci jenom, žijeme jen jednou.

Jakmile se dostanete dolů a ocitnete se tváří v tvář 115 metrů vysokému vodopádu, který se řítí dolů uprostřed husté džungle, zůstanete ohromeni stát jako my. Opravdu. Kiki je monumentální, úžasná. Surová síla tohoto vodopádu je prostě šílená. Voda jako by padala z nebes do měkké plachty, ale když se podíváte na základnu vodopádů, je to jen čisté „krveprolití“ v bazénu pod nimi. Viděl jsme už hodně vodopádů, ale Kiki tím, jak je uprostřed džungle, je prostě jiná.

Zážitek z Kiki pak vyvrcholil koupáním v přírodním bazénu pod vodopádem. Zvláště teď, v období dešťů, kdy je vodopád nejsilnější, je koupání opravdu masakr. Je to jako být uvnitř obrovské pračky, všude kolem je jen voda a vodní závoj. Držím se za hranicí kamenů, kde je voda relativně klidná a hlavně, hlavně odtamtud odtéká do říčky a nevrací se pod vodopád.

Více o Kiki a Panamě obecně najdete tady:

      • Panama: země spojující Ameriky
      • Panama známá i neznámá, aneb..
      • Panama: z jihu na sever, od Tichého oceánu ke Karibiku, před kanál a zpět

Batibou Beach, Dominica

Batibou Beach je často označována za nejhezčí pláž na celé Dominice. A jak to vidím já?
Asi takhle: představte si, že po několika dnech na Waitukubuli, kde šlapete v horku, vlhku a v bahně, se najednou ocitnete v tichém karibském ráji.

Já jsem do Batibou Bay dorazil odpoledne – přicestoval jsem stopem z Vieille Case, kde jsem ukončil jedenáctý segment Waitukubuli. Unavený, špinavý od bahna a upřímně řečeno, ani ne úplně voňavý. Seskočím z korby pick-upu, sejdu dolů k pláži a… rázem se ocitám v ráji.

Přes den tu sice bývají návštěvníci a platí se vstup, ale jen co se slunce začne nořit do moře, je pláž doslova jen vaše. Mě čekala tichá noc pod palmami, kde jedinými zvuky byly šplouchající vlny a občasný poryv teplého vánku. A protože ráj by nebyl rájem bez kokosové šťávy, shodil jsem si pár ořechů a vychutnával ten nejsladší drink pod hvězdami, zatímco se ve světle měsíce na chvíli zastavil celý svět.

O Dominice obecně víc tady:

  • Dominika: země, kam se (moc) nelétá a neplave
  • Dominika: nejzapomenutější perla Karibiku

Lost Waterfalls Trail, Panama

Je 8:30 ráno a my se vydáváme na Lost Waterfalls Trail, s nadějí, že nás dnes monzun ušetří. Slunce září a obloha je téměř bez mráčku, což nám poskytuje ideální podmínky pro výlet. Parkujeme u řeky, přecházíme visutý most a začínáme stoupat úvodních 800 metrů do kopce k vstupu. Po zaplacení 10 USD za osobu se vydáváme na cestu do nitra džungle.
Stezka nás vede skrze hustou vegetací, kde nás obklopují visící liány, mohutné stromy a obrovské listy. Vlhkost vzduchu je vysoká a cesta je místy blátivá a strmá. Naštěstí jsou tu lana, která nám pomáhají při stoupání. Jsme tu sami, takže slyšíme jen šumění vodopádů, řeky a občasný zpěv ptáků v dálce.

Trasa nás vede k vodopádům v pořadí 2-3-1, což je nejlogičtější, protože každý další vodopád je impozantnější než ten předchozí. Druhý vodopád, obklopený bujnou zelení, překvapí svými vysokými kaskádami a tříštící se vodou, která naplňuje vzduch jemnou mlhou. Třetí vodopád se pak nachází v džungli, která se zdá být zcela nedotčená civilizací. První vodopád, byť méně impozantní, také stojí za shlédnutí.

Vodopády jsou nádherné, i když ve srovnání s Kiki mohou působit méně majestátně. Nicméně, pokud hledáte dobrodružství mimo běžné turistické trasy, tato túra by rozhodně neměla chybět na vašem seznamu.

Více o Lost Waterfalls Trail a Panamě obecně najdete tady:

      • Panama: země spojující Ameriky
      • Panama známá i neznámá, aneb..
      • Panama: z jihu na sever, od Tichého oceánu ke Karibiku, před kanál a zpět

Ararat, Arménie

Arménie

Ararat – fascinující hora, kterou jsem sice osobně nezdolal, ale během krátké návštěvy Arménie jsem ji spatřil hned třikrát.

Poprvé se majestátně vynořila za mými zády, sotva jsme vyjeli z letiště směrem na Vanadzor; sluneční paprsky tehdy teprve začínaly ozařovat obě hory a Ararat vypadal jako oživlá pohlednice.

Podruhé se mi ukázala, když jsme se po třech dnech vraceli zpět do Jerevanu – vynořila se za horami kousek před Yeraskhutem.

A potřetí? To byl snad nejklasičtější výhled: Ararat za východu slunce přes chrám Chor Virap, kdy se každému nabídne jeden z nejikoničtějších obrázků celé země (který sice každý pozná, ale málokdo tuší, odkud vlastně pochází). A i když tahle „Symbol Arménie“ leží technicky vzato v Turecku, pro místní zůstává neochvějnou součástí jejich kulturní identity.

Pohled přes Chor Virap vám také přinese ten moment, kdy si uvědomíte, proč je pro Armény Ararat posvátnou horou. Arménie je totiž jednou z nejstarších křesťanských zemí světa, a Ararat je považován za bájnou horu Noemovu.

Udělejte si cestu kolem a nenechte si ujít tenhle výhled, který se vám zaryje do paměti na hodně dlouhou dobu.


Více o Arménii najdete tady:

      • Arménie: (ne)klidná země mezi horami a kláštery

Views: 471

30 prosince, 2024 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
Arménie: (ne)klidná země mezi horami a kláštery
Arménie

Arménie: (ne)klidná země mezi horami a kláštery

by Petr Hingar 18 prosince, 2024
written by Petr Hingar

Když se řekne Arménie, možná si představíte biblickou horu, starobylé kláštery nebo arménský koňak. Ale tahle země má v rukávu i pár překvapení. Od venkovských pastvin, kde se zastavil čas, až po města, kde vás do nosu praští lehký závan sovětského patosu, je Arménie zemí kontrastů, které stojí za to zažít. A to říkám i přes to, že to nejsou mé oblíbené tropy.

Představte si živá města plná kaváren, tržnic a rušných ulic, která na první pohled působí moderně, ale místy jako by se zastavil čas. Ve stínu panelákových sídlišť a monumentálních betonových staveb stále dýchá sovětský patos – široké bulváry, opuštěné továrny a sochy, které připomínají dávné ambice minulého režimu.

A pak přichází kontrast. Stačí opustit města a vydat se do hor, kde čas plyne jinak. V klidných vesnicích obklopených vinicemi a pastvinami jako by se zastavil svět. Tady vládne ticho, které jen občas naruší vítr nebo zvuk zvonů ze starobylých klášterů, jež vyprávějí příběhy sahající tisíce let do minulosti.

Den 1 – Jerevan – Vanadzor

První den naší arménské cesty začal přistáním v Jerevanu po letu z Vídně. Na letišti na nás čekalo rezervované auto – sovětský zázrak techniky jménem Lada Niva. Jen co jsme vyrazili, za našimi zády se začalo odehrávat úžasné divadlo: nádherný východ slunce, při kterém se na obzoru majestátně rýsovaly vrcholy Velkého a Malého Araratu, zalité zlatavými paprsky. Dokonalý začátek! A zároveň příslib a závazek přírody do dalších dnů.kdy se Ararat vypravím fotit. Ale to předbíhám.

Naše první zastávka vedla ke klášteru Hovhannavank, tyčícímu se na okraji kaňonu řeky Kasagh. Odtud jsme pokračovali přes průsmyk Debed (kde byla nahoře poctivá nula) směrem do města Vanadzor. Tady na nás poprvé dýchl ten nezaměnitelný sovětský patos: paneláková sídliště, opuštěné továrny a zchátralé průmyslové komplexy, které kdysi vyráběly textil.

Po krátkém dvouhodinovém odpočinku v hostelu jsme se vydali dál údolím Lori do Alaverdi. Tam jsme navštívili klášter Sanahin a zajímavé Muzeum bratří Mikojanů. Z nich je zajímavý jen ten, který stojí za designem a vývojem stíhaček MiG. Ten druhý? Upřímně, byl to mega bolševik a tak nestojí za řeč…

Večer jsme se vrátili do Vanadzoru, prošli se městem a užívali si jeho klidnou atmosféru. Na závěr dne jsme si dali lahodný lula kebab v jednom z místních kiosků.

Velký a Malý Ararat
Velký a Malý Ararat
Arménie
průsmyk Debed
Arménie
Arménský Kavkaz
Arménie
Arménský Kavkaz
Arménie
Vanadzor
Arménie
Alaverdi
Arménie
Alaverdi
Arménie
Mig 21 a Muzeum bratří Mikojanů
ArménieArménie
klášter Sanahin
Arménie
Alaverdi
Arménie
Sarahart
Arménie
Vanadzor
Arménie

Den 4 – Vanadzor – Areni

Druhý den naší cesty začal mrazivým ránem ve Vanadzoru – teploměr ukazoval minus dva stupně. Slunce ale hřálo a my si hned ráno z pouličního automatu koupili kafe za 100 dramů (tedy, kafe já, Sebastian horkou čokoládu), které nás postavilo na nohy.

Vyrazili jsme směrem k jezeru Sevan. Za Dilidžanem jsme si dali snídani docela velkém motorestu, kde jsme narazili na snad nejvyleštěnější Ladu, jakou jsme kdy viděli. Byla vystavená před vchodem jako klenot. Po jídle jsme pokračovali ke klášteru Sevanavank, který se tyčí na poloostrově uprostřed jezera. Výhled byl úžasný – třpytivá vodní hladina obklopená horami se zasněženými vrcholky. Jen ti Rusové kolem…ale co, na to si tu člověk musí zvyknout.

Další zastávkou byl Noratus Cemetery, historický hřbitov plný starobylých chačkarů. Kousek za Noratusem jsme se pak zastavili na Mikayelyan Family Farm, kde jsme ochutnali skvělý domácí sýr a nakoupili sušené maso na další cestu.

Od břehů Sevanu jsme zamířili do hor směrem k průsmyku Sulemayi Lerrnants’k‘ a k Orbelian Caravanserai, staré zastávce karavan. Cesta byla nádherná, s výhledy na horské vrcholy a údolí, která nás nepřestávala bavit.

Na závěr dne jsme ještě stihli návštěvu kláštera Noravank. Dorazili jsme tam právě ve chvíli, kdy zapadající slunce vytvořilo krásné světelné efekty na okolních skalách. Byl to perfektní závěr druhého dne naší arménské cesty. Pak už jen chvilka do Areni, večeře a spát.

ArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménie

Třetí den naší cesty jsme začali brzy ráno v Areni. Po rychlé snídani jsme naskočili do naší Lady Nivy a vyrazili směrem na Yeraskh. Cesta nás vedla kolem kaňonu Hells a přes území poblíž Karki, ázerbájdžánské enklávy uvnitř Arménie, kde se krajina začala otevírat. V Yeraskhu, hraničním městě s Ázerbájdžánem a jen kousek od hranic s íránským Kurdistánem, se nám ukázaly oba Araraty ve své plné kráse. Jsou opravdu majestátní. Další zastávkou byl Chor Virap, kam mě táhl ten ikonický výhled – klášter na pozadí Araratu, který vypadá, jako by hlídal celou krajinu. Tenhle pohled je prostě klasika a takovým symbolem celého regionu.

Pokračovali jsme dál podél cesty směrem k jezeru Azat. U jednoho ze stánků jsme koupili skvělé sušené ovoce – švestky, meruňky, broskve – a k tomu ještě divokou sušenou mátu. Od Azatu jsme zamířili do Garni, kde jsme si prohlédli starověký chrám, ale návštěvu nedalekého kláštera Geghard jsme nakonec vynechali.Počet turistů a zlodějské ceny za parkování mě rychle přesvědčily, že bude lepší zamířit rovnou do Jerevanu.

Večer jsme se v Jerevanu zastavili v supermarketu Yerevan City, kde jsme doplnili zásoby. Večer jsme se v Jerevanu ještě stavili v supermarketu Yerevan City, kde jsme doplnili zásoby. Pak ještě chvíle na osvětleném náměstí Republiky, kde jsme si jen sedli vychutnávali si atmosféru nočního města a pak už jen jít spát.

ArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménie

Čtvrtý a poslední den v Arménii jsme začali opravdu brzy ráno, protože cíl byl jasný – východ slunce ozářující Ararat a Chor Virap. Letíme potemnělým Jerevanem, který ještě hluboce spí. Jsme na místě, je 6:30, mínus 5 stupňů a divadlo začíná. A stojí to za to.

Vracíme se zpět a po snídani vyrážíme na návštěvu továrny Ararat. Hora Ararat je symbolem celé země, ale stejné jméno nese i legendární koňak. Další zastávkou bylo největší tržiště v Jerevanu – Armenian Market. Je tu vše, od zeleniny, bylinek, koření a sušeného ovoce až po sýry, čerstvé maso a ryby z jezera Sevan. Cesta na trh jasně ukazuje, že v Arménii je stále živé dědictví – míjeli jsme budovy s jasnými stopami sovětské éry: hvězdy, srpy, kladiva a monumentální sochy. Některé pocházely přímo z té doby, jiné byly novější, ale zachovaly si ten charakteristický ráz. Na oběd jsme se zastavili v útulné kavárně Mirzoyan Library. Byla to skvělá příležitost vychutnat si klid a dobré jídlo před dalším objevováním města.

Odpoledne jsme navštívili starověké ruiny města-pevnosti Teishebaini, které vyprávějí příběhy Urartského království, a zastavili jsme se u Památníku genocidy Arménů. Ten zase připomíná jiný, temnější příběh. Večer jsme si naposledy vychutnali arménskou kuchyni v restauraci Anteb a poté zamířili na letiště.

ArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménieArménie

Views: 554

18 prosince, 2024 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
PanamaÚvahy kolem cestování

Panama známá i neznámá, aneb..

by Petr Hingar 20 srpna, 2024
written by Petr Hingar

Když se řekne Panama, mnohým se vybaví ikonický Panamský průplav, karibské pláže s bílým pískem nebo pulzující energie Panama City. Avšak Panama nabízí mnohem více, než jen tyto turistické symboly. Tento fascinující středoamerický stát je plný skrytých pokladů, které čekají na objevení. Jste připraveni vydat se mimo běžné trasy, pořádně si máknout při trekách v džungli, nebo se prostě jen kochat a relaxovat na zapomenutých místech? Zde je několik míst, která podle mě patří k tomu nejlepšímu, co Panama nabízí.

Cascada Kiki, Ngäbe-Buglé

V odlehlých koutech panamského regionu Ngäbe-Buglé se skrývá jeden z nejméně známých pokladů země – Cascada Kiki. Její izolace a náročný přístup, zahrnující nesnadnou cestu bahnitým a kamenitým terénem a brodění řek, představují opravdovou výzvu, ideální pro dobrodruhy, kteří se nebojí vydat se na vlastní pěst. Počasí zde může být nevyzpytatelné, takže je moudré být připraven na náhlé záplavy nebo změny povětrnostních podmínek, které mohou cestu zkomplikovat, jak jsem sám zjistil při svém prvním pokusu.

Co se může zdát jako překážka, je ve skutečnosti součástí kouzla tohoto místa. Stezka se prudce svažuje dolů hustým pralesem, obklopena zvuky divoké přírody. Pokud budete mít štěstí, zahlédnete mezi stromy kolibříky. Po cestě dolů si  uvědomíte, že stejné převýšení budete muset překonat i při návratu. Ale věřte mi, že to stojí za to. Konec konců, žijeme jen jednou.

Jakmile dorazíte a ocitnete se tváří v tvář 115 metrů vysokému vodopádu, padáte do úžasu. Kiki je monumentální a její surová síla je dechberoucí. Voda, padající z nebes, vytváří impozantní scenérii, která vás vtáhne do světa, kde vládne čistota a divokost přírody.

top 5 míst 2024

Zážitek z návštěvy Kiki jsem si umocnil koupáním v přírodním bazénu pod vodopádem. Obzvláště v období dešťů, kdy je vodopád nejsilnější, je koupání nezapomenutelné. Voda vás obklopuje jako v obří pračce a vše zahaluje závoj vodní tříště. Držel jsem se na kraji, kde je voda klidnější, a kde se odtok plynule napojuje na říčku, což zajišťuje bezpečnější zážitek.

Pro mě osobně je to jedna z nejvíce fascinujících přírodních krás, které jsem kdy viděl. Ať už hledáte adrenalin, nádherné výhledy nebo prostor pro meditaci a relaxaci, Cascada Kiki vám nabídne vše v divokosti a nedotčenosti přírody. Vydejte se na dobrodružství a objevte krásu tohoto magického místa, které vám vezme dech a zanechá pocit úžasu.

Parque Nacional de Isla Coiba

Parque Nacional de Isla Coiba je jednou z nejúchvatnějších a nejzachovalejších přírodních rezervací v Panamě. Tento park se rozkládá kolem ostrova Coiba, největšího ostrova Střední Ameriky, známého svou fascinující historií, zahrnující domorodé kultury, trestanecké kolonie a tajné velrybářské základny. Díky izolaci zůstala příroda téměř nedotčená, a upřímně řečeno, takto musí vypadat ráj.

Dostat se na Isla Coiba je relativně snadné, ale ne levné. Vstup do národního parku je pečlivě regulován, a to jak počtem návštěvníků, tak lodí. Do parku mají povolený přístup pouze lodě s vládní registrací a oprávněním. Cesta trvá téměř dvě hodiny, a už během ní jsme se na ostrovy krásně naladili. Naši cestu totiž zkřížili kosatky, což jsou opravdu nádherná stvoření. Všechna místa zde jsou opravdovým rájem s korálovými útesy plnými života a fascinujícím podmořským světem, který je považován za jeden z nejlepších v celé Střední Americe.

Pokud toužíte zažít nedotčenou přírodu a uniknout z hektického světa, neváhejte investovat do tohoto nezapomenutelného dobrodružství. Za 80 USD se na jeden den ocitnete v opravdovém ráji.

Cerro La Silla

Cerro La Silla, nacházející se poblíž El Valle de Antón, je místo, které by nemělo ujít pozornosti žádného milovníka úchvatných výhledů a dobrodružství. Výstup na vrchol je relativně krátký a nenáročný  a odmění vás úchvatným pohledem na údolí Valle de Antón a okolní krajinu. Západ slunce je zde obzvláště dechberoucí, kdy se nebe zbarví do zlatých tónů a celé okolí je zalité jemným světlem. Na tomto místě pocítíte sílu přírody – stálý vítr a nekonečný horizont ve vás vyvolají pocit klidu a svobody.

Cesta na Cerro La Silla je místy strmá a kamenitá, ale rozhodně stojí za to. Není extrémně náročná, pokud se nerozhodnete vyrazit přímo z Valle, což by znamenalo přidat si dalších osm kilometrů. Většina návštěvníků volí pohodlnější variantu – dojet autem až k meteorologické stanici a odtud se vydat na asi třicetiminutovou procházku na vrchol ke kříži. A i když tu fouká silný vítr, poslední paprsky slunce na vrcholu vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Pokud se vracíte za tmy, nezapomeňte si vzít baterku. Ne jako já…

Isla Zapatilla

Isla

Zapatilla, součást souostroví Bocas del Toro, připomíná Karibik, jaký mohl vypadat před staletími.  Malý, nedotčený palmový ostrov s oslnivě bílými plážemi, obklopený azurovými vodami Karibského moře, je vzdálený jen hodinu plavby z Isla Colón, hlavního ostrova Bocas del Toro. Po přistání na Isla Zapatilla vás okamžitě pohltí jeho divoká krása, zářivé písečné pláže a průzračná voda. Bez přítomnosti hotelů, restaurací či jakékoliv infrastruktury se ocitnete uprostřed přírody, kde jediným zvukem je šumění moře a šelestění palem. O víkendech může být ostrov živější díky místním, kteří sem vyrážejí na pikniky, ale během týdne si vychutnáte klid a pocit, jako byste se ocitli v jiném čase a místě.

Oblast Bocas del Toro, zahrnující Isla Colón, Isla Bastimento a další ostrovy, nabízí mnoho aktivit pro aktivní cestovatele. Najdete zde nádherné pláže, možnosti trekkingu v úchvatné přírodě, surfování a v hlavním městě souostroví, Bocas, také bary a dlouhé karibské párty.

Lost Waterfalls Trail

Je 8:30 ráno a my se vydáváme na Lost Waterfalls Trail, s nadějí, že nás dnes monzun ušetří. Slunce září a obloha je téměř bez mráčku, což nám poskytuje ideální podmínky pro výlet. Parkujeme u řeky, přecházíme visutý most a začínáme stoupat úvodních 800 metrů do kopce k vstupu. Po zaplacení 10 USD za osobu se vydáváme na cestu do nitra džungle.

Stezka nás vede skrze hustou vegetací, kde nás obklopují visící liány, mohutné stromy a obrovské listy. Vlhkost vzduchu je vysoká a cesta je místy blátivá a strmá. Naštěstí jsou tu lana, která nám pomáhají při stoupání. Jsme tu sami, takže slyšíme jen šumění vodopádů, řeky a občasný zpěv ptáků v dálce.

Trasa nás vede k vodopádům v pořadí 2-3-1, což je nejlogičtější, protože každý další vodopád je impozantnější než ten předchozí. Druhý vodopád, obklopený bujnou zelení, překvapí svými vysokými kaskádami a tříštící se vodou, která naplňuje vzduch jemnou mlhou. Třetí vodopád se pak nachází v džungli, která se zdá být zcela nedotčená civilizací. První vodopád, byť méně impozantní, také stojí za shlédnutí.

Vodopády jsou nádherné, i když ve srovnání s Kiki mohou působit méně majestátně. Nicméně, pokud hledáte dobrodružství mimo běžné turistické trasy, tato túra by rozhodně neměla chybět na vašem seznamu.

Cerro La Gaita Trial

Cerro La Gaita je nádherná túra, která vás zavede do srdce mlžného lesa v oblasti Altos de Campana. Ačkoli se tato stezka často podniká z El Valle de Antón, není běžná pro tuto oblast, což z ní činí o to zajímavější zážitek. Osobně ji považuji za jednu z nejkrásnějších a pokud se na ni vydáte pěšky z El Valle, také za jednu z nejnáročnějších.

Nebudu se zde zabývat cestou z El Valle, protože tu jsem podnikl snad jen já. Jednodušší variantou je stopnout někoho a nechat se dovézt pod kopec. Odtud je to zhruba hodina a půl výstupu po kluzké hliněné cestě, skrze mlžný prales a přes tři ploty s ostnatým drátem až k poslední části: ke schodům vedoucím na plošinu.

Na začátku schodiště je cedule s nápisem 550 metrů, což nedává tušit, na jak dlouho to je (nám to trvalo asi 35 minut). Většina cesty je strmě stoupající na vrchol. A co na vrcholu? Místo předčilo má očekávání. Opravdu jsme byli na vrcholu džungle a měli čistý 360 stupňový výhled na celé El Valle a okolí.

Je úžasné, že je celý výlet zdarma, i přesto, že je postaven na soukromém pozemku. Takže díky!

Las Golondrinas Waterfall

Vodopád Las Golondrinas, ukrytý hluboko v panamském regionu Veraguas nedaleko Santa Fe, je místem, které by si každý dobrodruh měl přidat na svůj seznam. Tento úchvatný vodopád se nachází uprostřed husté džungle a už samotná cesta k němu je nezapomenutelným zážitkem – procházka džunglí po skutečně bahnité cestě, šplhání pomocí lan, dvakrát brodění řeky a nakonec jako odměna osvěžující koupel v křišťálově čisté vodě pod vodopádem.

Přístup k Las Golondrinas není snadný, což zajišťuje, že toto místo zůstává relativně neobjevené a klidné. A to je vlastně dobře. Navštívil jsem ho dvakrát a nikdy jsem tam nepotkal žádného jiného turistu.

Panama Canal

Panamský kanál je jedno z těch míst, které každý zná, ale jeho skutečná velikost vás ohromí, až když ho spatříte na vlastní oči. Měl jsem příležitost vidět kanál z různých úhlů a míst. Prvním z nich byl Puente de las Américas, impozantní most vysoko se klene nad průplavem u jeho ústí do Tichého oceánu. Odtud je nádherný výhled na „frontu“ obrovských lodí, které se pomalu blíží k vjezdu do průplavu.

Druhým místem byla oblast u Gamboa. Zde je zřejmé, jak byl kanál doslova vytesán z džungle. Strmé a vysoké břehy, zarostlé bujnou vegetací, lemují kanál. Je tu také vidět technická infrastruktura, která zajišťuje plynulý provoz tohoto klíčového globálního dopravního uzlu.

Poslední zastávkou bylo jezero Gatun, skutečné srdce Panamského průplavu. Je fascinující sledovat, jak obří lodě pomalu proplouvají klidnou vodní hladinou jezera, obklopené zelenou tropickou krajinou.

Views: 608

20 srpna, 2024 0 comments
0 FacebookTwitterPinterestOdnoklassnikiRedditEmail
  • 1
  • 2
  • 3
  • …
  • 7

Jídlo a pití

  • „Všechny“ rumy světa, aneb…

    24 června, 2024
  • Ti’Punch: drink v rytmu Francouzského Karibiku

    24 června, 2024
  • Indie: jídlo na každém kroku

    23 února, 2023
  • Panama: káva ze samé špičky gurmánského žebříčku

    21 března, 2022

Rubriky

  • Afrika (8)
    • Etiopie (1)
    • Maroko (3)
    • Namíbie (1)
    • Sao Tome a Principe (3)
  • Amerika (11)
    • Argentina (1)
    • Francouzská Guyana (2)
    • Guatemala (1)
    • Honduras (1)
    • Panama (5)
    • Peru (1)
  • Asie (26)
    • Čína (4)
    • Filipíny (1)
    • Indie (7)
    • Indonésie (2)
    • Jordánsko (4)
    • Kambodža (1)
    • Malajsie (3)
    • Vietnam (4)
  • Evropa (11)
    • Arménie (2)
    • Italie (3)
    • Portugalsko (4)
    • Řecko (2)
  • Featured (1)
  • Jídlo a pití (7)
  • Karibik (7)
    • Dominika (5)
    • Guadeloupe (3)
    • Martinik (3)
  • Oceánie (1)
    • Nový Zéland (1)
  • PRUVODCE (15)
  • Tipy (6)
  • Uncategorized (1)
  • Úvahy kolem cestování (3)
  • Facebook
  • Instagram
  • Linkedin
Live and Tavel
  • Afrika
  • Amerika
  • Asie
  • Evropa
  • Karibik
  • Oceánie
  • Rady a inspirace
  • Průvodce
  • Přednášky
  • Kontakt