Category:

PRUVODCE

Francouzská Guyana: kde džungle šeptá francouzsky

by Petr Hingar 23 března, 2025

written by Petr Hingar

Co je Francouzská Guyana? Déšť, džungle, karneval, věznice, hamaka a rum. Země, kde plán neplatí a příroda určuje tempo. Každý den je jiný než včera, nic se neděje podle jízdního řádu – a přesto všechno dává smysl.

KDY JET

Nejlepší období je srpen až listopad, kdy prší nejmíň. Krátké suché období bývá i v únoru a březnu – ale nemusí dorazit. Dešťová sezóna trvá skoro půl roku, ale i tehdy se dá cestovat – jen pomaleji a vlhčeji.

NA JAK DLOUHO ?

Týden je naprosté minimum, ale opravdový smysl dává 10 až 21 dní. Všechno je daleko, pomalé a bez auta se prakticky nepohnete. Čím víc času si dáte, tím víc vás Guyana pustí dál.

DENÍ ROZPOČET

Je to dražší než čekáš – běžně o 30 % víc než v kontinentální Francii. Levné jsou trhy, ovoce a rum, ale auto, jídlo a ubytování zabolí. Dá se to uhrát s hamakou a karbety, ale lowcost to není.

VÍZA

Vstup sem je simple, přeci jenom, je to Francie a EU. Platí ale trochu jiná pravidla vstup – ideální je platný pas, občanka nemusí stačit vždy. A pozor! je povinost očkování na žlutou zimnici.

JAK DO FRANCOUZSKÉ GUYANY

Nejjednodušší cesta vede z Paříže – přímým letem do Cayenne. Letenky nejsou nejlevnější, ale funguje to spolehlivě. Ze Surinamu a Brazílie se dá přejet pozemní hranice, ale tam už to chce trpělivost.

CESTOVÁNÍ PO GUYANĚ

Bez auta to nejde – veřejná doprava prakticky není a stopování dost nefunguje. Nejlepší volba je SUV protože mimo hlavní silnice končí asfalt rychle. Auto znamená svobodu – a tu v Guyaně potřebujete.

Jak se dostat do Francouzské Guyany

Do Francouzské Guyany se nejčastěji létá z Paříže – přímý let s Air France nebo Air Caraïbes trvá přibližně 8–9 hodin. Letadla přistávají v Cayenne – Félix Eboué Airport, zhruba 15 km od hlavního města.
Letenky nejsou zrovna levné a vyplatí se hlídat akce – cena zpáteční letenky se většinou pohybuje mezi 18–28 000 Kč. Ale dá se sehnat i kolem 10 000 Kč

Z okolních zemí (Surinam, Brazílie) se dá do Guyany dostat i po zemi nebo lodí – přes hraniční přechody v Saint-Laurent-du-Maroni (Surinam) nebo u řeky Oyapock (Brazílie), ale na to je třeba počítat s vízy a pomalejší logistikou.

Kdy jet?

Na fotkách Guyana vypadá jako tropický ráj, ale realita je… vlhčí. Počasí ve Francouzské Guyaně určuje džungle a Atlantik.

Období dešťů: od prosince do července (nejvíc prší duben–červen)
Krátké suché období: únor–březen (ale nemusí dorazit – třeba mne tedy rozhodně nedorazilo)
Delší suché období: srpen až listopad – nejlepší čas na cesty

I v „suchu“ ale čekej přeháňky. Deštník nenos, stejně nepomůže. Lepší je nepromokavý batoh a nastavení na mód “ pohoda“.

Jak se pohybovat po Guyaně?

Auto je základ. Bez něj se v Guyaně moc daleko nedostanete. Hromadná doprava v podstatě neexistuje, stopování není běžné a některé oblasti jsou přístupné jen lodí nebo letadlem. Silnice mezi hlavními městy jsou v překvapivě dobrém stavu, ale jakmile sjedeš z asfaltu, začíná bahno, brody a prales.

Auto doporučujeme s vyšším podvozkem – zvlášť pokud chcete objevovat méně dostupná místa jako Cacao, Petit-Saut nebo přístup k řekám. Ale na druhou stranu. I malá Kia to se mnou zvládla.

Půjčovny najdete v Cayenne i Saint-Laurentu, ale ceny nejsou zrovna nízké. Přesto se to vyplatí – mobilita = svoboda.

A ještě jedno doplnění, a to -co džungle?
Džungle není nebezpečná, pokud ji respektuješ. Vezmi si repelent, moskytiéru a radši počítej s tím, že budeš celý čas vlhký, zablácený a zpocený. Není to rizikové prostředí, ale vyžaduje přípravu, klid a pokoru. A hlavně – nic v ní nespěchá, tak to nedělej ani ty.

A jak je to s cenama

Francouzská Guyana je dražší než byste čekali. I když se může zdát jako zapomenutý kout světa, pořád je to zámořská Francie – a ceny tomu odpovídají. Ve skutečnosti jsou o 20–30 % vyšší než v kontinentální Francii.

Ubytování
- v karbetech: 10–25 € za noc
- v levných hotelech: 60 € výše
Půjčení auta: od 50–70 € denně – 4×4 se vyplatí, ale jde to i bez něj. Ostatně, mě vozila malá Kia 😀
Jídlo: tržní oběd za 10–15 €, restaurace od 20 € výš
Vstupy a aktivity: většina přírody je zdarma, ale lodě, vstupy na ostrovy nebo s průvodcem už stojí víc (třeba na Ostrovy Spásy je cena za loď 45EUR)
Letenka z Evropy: 14–28 000 Kč, ale dá se z ČR po linii – PRG- Paříž, Paříž – Cayenne sehnat v sezóne za cca 1Ok celkem
Rum, ovoce, trhy: levnější a příjemnější kapitola rozpočtu

Nejlevněji cestuješ s hamakou a vlastní výbavou, ale pořád to nebude lowcost dovolená.

A nakonec pár tipů na ubytování, jídlo a další zajímavosti a tipy

Výlety

promaritimeguyane.fr

Ubytování

Centre Amérindien Kalawachi
Le Parakwa
Kali’na Tapala+
Chez Oumar
Couleurs îsles

Jídlo

Cayenne – Au Naturel Juice (Marché Central de Cayenne)
Cayenne -Dragon du sud (Marché Central de Cayenne)
Iracoubo – Cafe la pause
Saint-Laurent-du-Maroni – La Maison de Café
Marché fruits et légumes Cacao

23 března, 2025 0 comments

Hledáte inspiraci na cesty? Tady je mých top 5 míst za rok 2024

by Petr Hingar 30 prosince, 2024

written by Petr Hingar

Chcete, aby se rok 2025 stal vaším dalším velkým cestovatelským dobrodružstvím? Přináším vám pět úchvatných destinací a míst, které jsem osobně navštívil v roce 2024 – a můžu zaručit, že posunou vaše zážitky na úplně novou úroveň. Stačí se jen podívat, vybrat si, koupit letenky, sbalit nejnutnější a nahodit batoh. Pak už vyrazíte za dobrodružstvím, na které budete ještě dlouho vzpomínat!

Waitukubuli National Trail, Dominika

Dominika je ostrov plný překvapení a Waitukubuli National Trail je jeho hlavní trumf. A pokud vás láká myšlenka procházet se saunou převlečenou za džungli, jste tu správně! Waitukubuli totiž není žádná odpočinková procházka – spíš si tu užijete pořádné bahenní lázně a nekonečné stoupání a klesání v husté zeleni, při kterých se držíte kořenů stromů nebo lan, abyste nepřistáli o pár metrů níž. Všechno se ale odvíjí od počasí: když se spustí tropický liják, promění se trasa v mokrý klouzačkový tobogán a potoky ve vyjící monstra.

Ale proč se do toho i tak pustit? Je to naprosto jedinečná kombinace nezkažené karibské divočiny, dobrodružství a testu vlastní odolnosti. Když zapadnete do bahna po kolena, vzpomenete si, že jste možná měli radši jet na pohodovou dovolenou k moři – ale právě v těchto momentech zjistíte, co ve vás skutečně je. Na konci totiž zjistíte, že byť jste špinaví a utahaní, jste také nekonečně šťastní z toho, že jste si kousek Waitukubuli opravdu vybojovali, poznali jste sílu přírody (i žiletkové trávy) a odnesli si zážitky, které jen tak nevyprchají

A můj osobní tip? Pokud nemáte dost času (jako já) nebo odvahy projít celý trail, vyberte si jen některé jeho části. Třeba „osmička“ je sice brutální, ale odměna v podobě dechberoucích výhledů a pocitu, že jste to přežili, rozhodně stojí za to. Než vyrazíte, ujistěte se, že máte dostatek vody a oblečení, které můžete bez lítosti zablátit – protože čisté nezůstane nic. A nezapomeňte: hamaka s moskytiérou je přece jen menší zlo než desítky hmyzích štípanců…

Takže, pokud hledáte nefalšované dobrodružství, pak Waitukubuli stoprocentně splní vaše očekávání.

A o čem vlastně Waitukubuli je?

Waitukubuli National Trail je přibližně 180 km dlouhá dálková stezka, která vede z jihu ostrova Dominika na sever a nabízí jedinečný zážitek z tzv. thru-hikingu. Většina lidí ji zvládne projít zhruba za 12 dní, avšak vyžaduje to pečlivou přípravu a odolnost vůči džungli i strmým stoupáním a klesáním. Stezka se skládá ze 14 segmentů s velkou různorodostí – najdete zde deštné pralesy, zapomenuté sady s divokým ovocem, malé vesnice i dechberoucí výhledy. Po hurikánu Maria (2017) je nutné stále počítat s chybějícími mosty, přístřešky či informačními tabulemi, což na nejtěžších úsecích znamená mít s sebou hamaku s moskytiérou, dostatek jídla a vody.

Waitukubuli a Dominice obecně najdete tady:

Cascada Kiki, Ngäbe-Buglé, Panama

Cascada Kiki, asi nejméně navštěvovaný klenot Panamy, skrytý hluboko v odlehlém regionu Ngäbe-Buglé, domově původních obyvatel. Její odlehlost a obtížná dostupnost – náročný bahnito-kamenitý terén cesty a brodění řekami činí cestu k vodopádu poněkud problémovou a je tak trochu pro ty šílenější. Tedy, bavíme-li se o tom, že tam jako my pojedete na vlastní pěst.

Já jsme se tam ostatně dostal až napodruhé. Poprvé my vystavilo stopku počasí a záplavy. Cesta k vodopádu od cesty jak vlastně také takové dobrodružstvím samo o sobě. Úzká stezka se prudce svažuje dolů hustým pralesem, kde vás obklopují zvuky divoké přírody a občas zahlédnete kolibříky mezi listy stromů. Dolů jdeme s vědomím, že tohle peklo budete muset vyšplhat při cestě zpět. Ale co, stojí to za to. Přeci jenom, žijeme jen jednou.

Jakmile se dostanete dolů a ocitnete se tváří v tvář 115 metrů vysokému vodopádu, který se řítí dolů uprostřed husté džungle, zůstanete ohromeni stát jako my. Opravdu. Kiki je monumentální, úžasná. Surová síla tohoto vodopádu je prostě šílená. Voda jako by padala z nebes do měkké plachty, ale když se podíváte na základnu vodopádů, je to jen čisté „krveprolití“ v bazénu pod nimi. Viděl jsme už hodně vodopádů, ale Kiki tím, jak je uprostřed džungle, je prostě jiná.

Zážitek z Kiki pak vyvrcholil koupáním v přírodním bazénu pod vodopádem. Zvláště teď, v období dešťů, kdy je vodopád nejsilnější, je koupání opravdu masakr. Je to jako být uvnitř obrovské pračky, všude kolem je jen voda a vodní závoj. Držím se za hranicí kamenů, kde je voda relativně klidná a hlavně, hlavně odtamtud odtéká do říčky a nevrací se pod vodopád.

Více o Kiki a Panamě obecně najdete tady:

Batibou Beach, Dominica

Batibou Beach je často označována za nejhezčí pláž na celé Dominice. A jak to vidím já?
Asi takhle: představte si, že po několika dnech na Waitukubuli, kde šlapete v horku, vlhku a v bahně, se najednou ocitnete v tichém karibském ráji.

Já jsem do Batibou Bay dorazil odpoledne – přicestoval jsem stopem z Vieille Case, kde jsem ukončil jedenáctý segment Waitukubuli. Unavený, špinavý od bahna a upřímně řečeno, ani ne úplně voňavý. Seskočím z korby pick-upu, sejdu dolů k pláži a… rázem se ocitám v ráji.

Přes den tu sice bývají návštěvníci a platí se vstup, ale jen co se slunce začne nořit do moře, je pláž doslova jen vaše. Mě čekala tichá noc pod palmami, kde jedinými zvuky byly šplouchající vlny a občasný poryv teplého vánku. A protože ráj by nebyl rájem bez kokosové šťávy, shodil jsem si pár ořechů a vychutnával ten nejsladší drink pod hvězdami, zatímco se ve světle měsíce na chvíli zastavil celý svět.

O Dominice obecně víc tady:

Lost Waterfalls Trail, Panama

Je 8:30 ráno a my se vydáváme na Lost Waterfalls Trail, s nadějí, že nás dnes monzun ušetří. Slunce září a obloha je téměř bez mráčku, což nám poskytuje ideální podmínky pro výlet. Parkujeme u řeky, přecházíme visutý most a začínáme stoupat úvodních 800 metrů do kopce k vstupu. Po zaplacení 10 USD za osobu se vydáváme na cestu do nitra džungle.
Stezka nás vede skrze hustou vegetací, kde nás obklopují visící liány, mohutné stromy a obrovské listy. Vlhkost vzduchu je vysoká a cesta je místy blátivá a strmá. Naštěstí jsou tu lana, která nám pomáhají při stoupání. Jsme tu sami, takže slyšíme jen šumění vodopádů, řeky a občasný zpěv ptáků v dálce.

Trasa nás vede k vodopádům v pořadí 2-3-1, což je nejlogičtější, protože každý další vodopád je impozantnější než ten předchozí. Druhý vodopád, obklopený bujnou zelení, překvapí svými vysokými kaskádami a tříštící se vodou, která naplňuje vzduch jemnou mlhou. Třetí vodopád se pak nachází v džungli, která se zdá být zcela nedotčená civilizací. První vodopád, byť méně impozantní, také stojí za shlédnutí.

Vodopády jsou nádherné, i když ve srovnání s Kiki mohou působit méně majestátně. Nicméně, pokud hledáte dobrodružství mimo běžné turistické trasy, tato túra by rozhodně neměla chybět na vašem seznamu.

Více o Lost Waterfalls Trail a Panamě obecně najdete tady:

Ararat, Arménie

Ararat – fascinující hora, kterou jsem sice osobně nezdolal, ale během krátké návštěvy Arménie jsem ji spatřil hned třikrát.

Poprvé se majestátně vynořila za mými zády, sotva jsme vyjeli z letiště směrem na Vanadzor; sluneční paprsky tehdy teprve začínaly ozařovat obě hory a Ararat vypadal jako oživlá pohlednice.

Podruhé se mi ukázala, když jsme se po třech dnech vraceli zpět do Jerevanu – vynořila se za horami kousek před Yeraskhutem.

A potřetí? To byl snad nejklasičtější výhled: Ararat za východu slunce přes chrám Chor Virap, kdy se každému nabídne jeden z nejikoničtějších obrázků celé země (který sice každý pozná, ale málokdo tuší, odkud vlastně pochází). A i když tahle „Symbol Arménie“ leží technicky vzato v Turecku, pro místní zůstává neochvějnou součástí jejich kulturní identity.

Pohled přes Chor Virap vám také přinese ten moment, kdy si uvědomíte, proč je pro Armény Ararat posvátnou horou. Arménie je totiž jednou z nejstarších křesťanských zemí světa, a Ararat je považován za bájnou horu Noemovu.

Udělejte si cestu kolem a nenechte si ujít tenhle výhled, který se vám zaryje do paměti na hodně dlouhou dobu.

Více o Arménii najdete tady:

- - Arménie: (ne)klidná země mezi horami a kláštery

30 prosince, 2024 0 comments

Guadeloupe Martinik PRUVODCE

Guadeloupe & Martinik: mix elegance Francie a exotiky

by Petr Hingar 20 února, 2024

written by Petr Hingar

Málokdy si člověk při vyslovení slova "Karibik" představí Evropu, natož Evropskou unii. A přeci to tak je. Guadeloupe a Martinik jsou totiž (zámořské) departementy Francie a tedy součást EU a proto mnohé věci tam fungují stejně jako v ČR, což pro cestování přináší zjednodušení a na druhou stranu ale zdražení mnohých věcí.

KDY JET

Celý Karibik má vlastně jen jednu sezonu, která zásadně dopadá do cestování – sezona hurikánů. Tehdy rozhodně ne.I když, ono nefouká pořád a nejsou turisti. Takže, znovu otázka. Kdy? Vždy.

NA JAK DLOUHO ?

Něco mezi týdnem a měsícem je ideální. Hodně záleží na tom, co tu budete dělat. Chcete se jen válet na plážích, chodit po restauracích a barech a nebo spíše jednodenní treky?

DENÍ ROZPOČET

Karibik je drahý. Všechno mimo rumu a ovoce je daleko dražší než v Evrope. Dá se říct, že tak od 20 procent.. Ale na druhou stranu, ruku na srdce, jedete sem a dovolenou..že?

VÍZA

Občané EU nepotřebují ke vstupu a pobytu v prostoru departementů Guadeloupe a Martinik nic. Je to stejné jako návštěva pevninské Francie. Takže stačí občanský průkaz.

JAK NA DOMINIKU

Otázka jednoduchá, odpověď ještě jednodušší. Z Paříže na Gwadu a Martinik létají přímé vnitrostátní linky z Paříže (Orly nebo Charles de Gaulle), takže je třeba si dát pozor, na jaké letiště přiletíte z Prahy.

CESTOVÁNÍ PO DOMINICE

Jak a kdy tam, podmínky vstupu a další

Ja se dostat na Guadeloupe a Martinik

Otázka jednoduchá, odpověď ještě jednodušší. Z Paříže na Gwadu (Pointe-à-Pitre – Aéroport Pôle Caraïbes) a Martinik ( Fort-de-France – Martinique Aimé Césaire International Airport) létají přímé vnitrostátní linky. Jako výchozí letiště je buď Orly nebo letiště Charles de Gaulle, takže je třeba si dát pozor, na jaké letiště přiletíte z Prahy.

Mezi ostrovy pak je možno letět (což je ale velmi drahá sranda), nebo jako já využít vlastně jediný ekonomicky smysluplný způsob z Guadeloupe nebo Martiniku – ferry. Ferry operuje vlastně jen jediná společnost – L’Express des Iles. Já zvolil cestu přes Dominiku – Dominika: země, kam se (moc) nelétá a neplave, ale jde jet i přímo mezi Gwadou a Martinikem s půlhodinovým mezipřistáním (bez opuštění lodi, tz. stále v EU) právě na Dominice.

Podmínky vstupu

Občané EU nepotřebují ke vstupu a pobytu v prostoru departementů Guadeloupe a Martinik nic. Je to stejné jako návštěva pevninské Francie. Takže stačí občanský průkaz. Tedy, raději je třeba mít i pas, neb oficiálně nejsou oba ostrovy Schengenského prostoru a tedy by pro prokázání měl pass být, ale reálně jim stačila má česká občanka.

Peníze

Bavíme se o eurozóně, čili placení je v EUR. Zároveň skoro všude akceptují platební karty.

Ubytování

Na Gwadě i Martiniku je cena za ubytování obecně na vyšší cenové úrovni. Na obou ostrovech je vlastně jen několik málo hostelů, já jsme spal ve většině z nich. Až na jeden an Martiniku jsou všechny úplně na pohodu, čisté a pohodlné, pitná voda z kohoutků, pračka na místě. Hostel des 3 sources na Martiniku byl na druhou stranu docela punk, ale měl svoje kouzlo. Ale nedoporučuji ho pro první zkušenost s hostely :D. Naopak doporučuji:

Co je třeba říct na začátek je to, že asi nejlepší a nejspolehlivější způsob dopravy na obou ostrovech je půjčení auta. Místní autobusová doprava jezdí dost nahodile a navíc ne úplně na všechna zajímavá místa. A stopování je oproti Dominice těžší. Jako typ na na půjčení auta na Martiniku dám číslo na whats-up půjčovny Sunway Location, kde poměr ceny výkon dalece překonává standardní nabídku na trhu a navíc nemají problém s vyzvednutím třeba v přístavu a předáním na letišti (je to free of charge)- +596 696 798 101

Jídlo a pití

Obecně se dá říct, že ceny tu jsou tak o 25% vyšší než u nás. Co je ale super, je šíře sortimentu jak v supermarketech (např. Carefoure), tak na trzích (třeba u ovoce – banány, ananas, maracuja, mango a guava a mnohé další, nebo bagety td..). Jen je třeba si dát pozor na to, že v neděli v 13:00 se zavírá a další šance na koupi jakéhokoliv jídla je až v pondělí. Jediný výjimka jsou pak různé grily podél cest. Kvalita od super po děs, takže záleží na místě a čase. Občas také u cesty prodávají Sorbet de Coco. Když uvidíte, brzděte a dejte si. Je to fenomenální.

Co je ale daleko levnější a všude v neskutečném množství je rum.

20 února, 2024 0 comments

Dominika PRUVODCE

Dominika: země, kam se (moc) nelétá a neplave

by Petr Hingar 20 února, 2024

written by Petr Hingar

Na Dominice jsem byl celých deset dní. Celkem 6 dní jsme strávil na treku, spal v džungli, na pláži a ve dvou ze třech místních hostelech, 4x chytnul stopa a potkal Cariby, původní obyvatele celého Karibiku, vypil lahev místního rumu a přejedl se guavy.

KDY JET

Čím dřív tím líp. Tedy z pohledu turistikou nezkažené země. A co se týká ročních období. Dominika má vlastně jen jednu sezonu, která primárně dopadá do cestování – sezona hurikánů. A nejlépe pak ai v lednu.

NA JAK DLOUHO ?

Něco mezi týdnem a dvěma měsíci je ideální. Hodně záleží na tom, co tu budete dělat. Jestli budete chtít jít celý Waitukubuli, tak klidně i měsíc , kdy budete mít i čas na relaxaci na plážích.

DENÍ ROZPOČET

Dominika je všechno, jen ne levná. Drtivá většinu potravin se dováží a místní je de-facto jen ovoce. Ale když se budeme bavit o ostatní výdajích, tak to zase tak zlé není. Dá se stopovat a spát na pláži a to je pohoda.

VÍZA

Občané ČR (obecně Eu) nemají při cestě kratší 21 dnů vízovou povinnost. Vyžadován je cestovní pas s následnou platností nejméně deset měsíců, zpáteční lodní lístek. A nesmíte zapomenout na odjezdovou taxu.

JAK NA DOMINIKU

Dostat se letecky z Prahy na Dominiku vlastně možní není. Není tu totiž mezinárodní letiště. Jediná aktuální možnost je přijet ferry z Gwady nebo Martiniku (případně Sv. Lucie) do Roseau.

CESTOVÁNÍ PO DOMINICE

Na Dominice je doprava vlastně velice jednoduchá. Veřejná doprava funguje dobře – jak autobusy, ta sdílená doprava. A ještě líp se stopuje. Jako další možmost je pak „stopnout“ si rybáře.

Když jsme si vybíral kam pojedu, tak vlastně jako první místo, kam jsme chtěl jet byla právě Dominika. A proč? Je to jednoduché. Má všechno, co mě prostě baví.

Jak se dostat na Dominiku

Otázka jednoduchá, no nicméně realizace trochu složitější. Vlastně jediný ekonomicky smysluplný způsob je ferry z Guadeloupe nebo Martiniku ( případně pak začít cestu na Sv. Lucia a pak via Martinik). Ferry operuje vlastně jen jediná společnost – L’Express des Iles.
Ceny jsou konzistentní, položené ve třech cenových pásmech, kdy nejlevnější je vždy jen v úterý (v případě Guadeloupe – Dominika). A to 59 /79 / 89 EUR pro jednosměrnou a od 120 EUR výše za zpáteční cestu.

Peníze

Na Dominice se platí Východokaribskými dolary, nicméně USD berou také ALe ze ne úplně výhodný kurz. Co se týká bankomatů, tak pár jich je v Roseau. Ve zbytku země to pak už slavné není. Kartous e pak dá platiti ve všech velkých obchodech, hotelích a větších restauracích.

SIM karta

Hodně lidí volí cestu e-sim ( aka Arialo) ale já vždy raději kupuji SIM místní. Takže v Roseau jsme zamířil do prodejny Digicel pro pre paid kartu. (poznámka -1ECD = cca 8 Kč). Jsou tam velice ochotní a po mohli mi s celým nastavením (/klasika, někam se posílám, SMS, volá se zadává kód).

Ubytování

Na celé Dominice jsou všeho všudy 3 hostely. Zbytek jsou pak hotely různých kvalit a velkých cen. Na druhou stzranu se dá, máte-li hamaku, spát kdekoliv v přírodě. Takže ubytování pak vychází poměrně dobře. Já jsme byl ve dvou hostelech – Roseau Hostel a Soufriere Guesthouse. Oba úplně na pohodu, čisté a pohodlné, pitná voda z kohoutků, pračka na místě.

Ten třetí je poměrně ve vnitrozemí a dle informace, je trochu problém se tam dostat a také je dost simple (není klima, není větrák, obecně jde špatně elektřina).

Jídlo a pití

Jestli v případě Gwady a Martiniku platí, že ceny tu jsou tak o 25% vyšší než u nás, tak u Dominiky je třeba přidat dalších 5%. Také je tu ještě fakt, že šíře sortimentu v obchodech ( a to i v těch pár velkých v Roseau) je malá. Lepší je to na trhu nebo u pouličního prodeje zeleniny a ovoce, ale tam je zase poměrně omezený výběr (třeba u ovoce – banány, ananas, maracuja, mango a guava). Pro “šílence” je pak v Roseau také jediné KFC na ostrově .
A to i v případě dobrého rumu.

20 února, 2024 0 comments

Maroko PRUVODCE

Maroko: za krásami Maghrebu

by Petr Hingar 21 srpna, 2023

written by Petr Hingar

Maroko má vše, co cestovatelé očekávají od místa, který objímá jak pobřeží Atlantiku, tak saharská poušť. Okouzlujících bílomodré vesničky a neuvěřitelné vlny.  Krásné červené a oranžové písečné duny a třpytivé palmové oázy. Malebné domy a majestátní hliněné pevnosti. Křišťálově čistá noční obloha, která je ideální pro pozorování hvězd. Ale to největším překvapením skrývá pohoří Atlas. Velkolepost, vzdušnost a majestátnost na straně jedné a zapomenutost v čase na straně druhé. Tohle všechno jsou přísady magické krásy Maroka.

KDY JET

Kdy je to Maroka je velmi těžká otázka. Dá se říct, že vlastně kdykoliv. Omezení je spíše v tom, co člověk hledá a co tam chce dělat.Já byl v Maroku 2x. Jednou v lednu a ted podruhé v srpnu. A obojí mělo své plusy i mínusy.

NA JAK DLOUHO ?

Něco mezi týdnem a měsícem je ideální. Hodně záleží na tom, co tu budete dělat. Chcete se jen válet na plážích, chodit po restauracích a nebo hledáte spíše památky a génius loci.? A nebo chcete trekovat v Atlasu?

DENÍ ROZPOČET

Maroko není drahé. Obzvláště poté, co opustíte turistické spoty. Mimo „soustředění“ turistů jsou ceny velmi příjemné a denní rozpočet se dá držet (i se započítáním auta) kolem 40 EUR pro dva/den

VÍZA

Občané ČR (obecně Eu) nemají při cestě kratší 90 dnů vízovou povinnost. Stačí jen pas s platností delší jak 6 měsíců po návratu

JAK DO MAROKA

Dostat se letecky z Prahy do Maroka je stejně snadné jako cestovat po Evropě. Opravdu. Z Prahy létá přímý spoj do Agadiru a s přestupem? S tím je pak možné letět na mnoho dalších míst. A nebo je možné letět z Vídně, Berlína či Krakova.

CESTOVÁNÍ PO MAROKU

Co je třeba říct na začátek je to, že asi nejlepší a nejspolehlivější způsob dopravy je půjčení auta. Je sice možné využít místní autobusy a minibusy, ale jednak je to poměrně nespolehlivé a také často „úmyslně“ nejezdí na TOP místa.

V MAROKU JSEM BYL DVAKRÁT. V ROCE 2007 A PAK V ROCRE 2023. A AČ SE MNOHÉ ZMĚNILO, TAM MÁ MAROKO STÁLE CO NABÍDNOUT.

První cesta mne zavedla do klasických míst, jako je Marakéš, Ait Ben Haddou, Casablanca, koželužny ve Fes či poušt ní duny kolem Marzougy. Ale zároven jsme navštívil třeba Taroudant, oblast kolem Tafroute či cisterny v Al-Džadídě
- - - Maroko: cesta první – 2007
Druhá cesta byla naopak méně po turistických místech. Přes údolí Ounila, oázu Fint do Zagory a dál až do M’Hamid El Ghizlane. Pak přes Atlas do Mulay Idris a přes Azemmour až do srdce Vysokého Atlasu pod Džabal Tubkal –
- - - Maroko: cesta druhá – 2023

Obecně k Maroku

Jazyk: V Maroku se dá komunikovat bud arabsky nebo francouzsky. Na turistických místech občas umí anglicky (od poslední návštěvy se znalost angličtiny zlepšila tak o 200%), ale není to úplně na dobrou domluvu. Respektive, mluví-li člověk dobře anglicky, velmi často je to někdo zainteresovaný v cestovním ruchu a bude vám ve druhé větě chtít něco prodat.
Měna: Oficiální a jedinou měnou marocký dirham (MAD). Aktuálně (08/2023) je kurz 1MAD = 2.25 CZK.
Kreditní karty a bankomaty : Maroko je země hotovosti. Takže první, co doporučuji udělat po příletu do Maroka, je vybrat si hotovost. Zde je hned první úskalí a to limit na výběr – maximální částka hotovosti, kterou můžete vybrat z bankomatu je 2 000 MAD. Některé bankomaty chtějí poplatek za výběr (za 20 MAD – na letišti všechny). Další úskalí je, že nejmenší bankovka co vydají je 100 MAD. A Ač se to nezdá, ani na tu často nemají lidé na vrácení.
Zástrčky: Elektrické zástrčky jsou stejné jako u nás, redukce není potřeba. Nezávisle na typu zásuvky je v celém Maroku napětí 230 V a 50 Hz.

Služby a Maroko

Mobilní služby a data: Marockou předplacenou SIM kartu si můžete koupit buď osobně na mezinárodních letištích, v obchodech mobilních operátorů, v obchodech se smíšeným zbožím nebo online. Já jsme jí kupoval hned na letišti v Marakéši. Stánky operátorů najdete hned po výstupu z bezcelní zóny, po vyzvednutí zavazadel (to je změna, neb loni prý byly operátoři u výdeje zavazadel).
Maroko má tři operátory – Maroc Telecom, INWI a Orange. Orange je asi nejhorší volbou, kvalitní pokrytí má jen kolem pobřeží. Všichni operátoři nabízejí balíčky (např. za 20 EUR = 20GB dat na 30 dní) a po zaplacení provedou full registraci do sítě. A ještě pozor..platit jde jen v hotovosti – buď v MAD nebo EUR.
Půjčení auta: Pokud nechcete své cesty svěřit do rukou veřejné dopravy, je ideální cesta půjčení auta. Marocká letiště jsou v nabídce většiny světových půjčoven (tady budete potřebovat kreditní kartu) a dále pak v Maroku je řada půjčoven místních. Jde vždy jen o to, objednat včas. Neb hlavně v létě se ceny často s příchodem prázdnin docela zvedají.

Cestování Marokem aneb má cesta Marokem

Dávat dohromady itinerář pro letošní (2023) Maroko nebylo vůbec jednoduché. Ne že by bylo Maroko tak náročné, ale tentokrát mi do plánování vstoupila letošní neskutečná vedra a předpověď pro Maroko s teplotami přes 43C ve stínu.

Nakonec jsme tedy zavrhl místa, kde jsem již byl (mimo pár) a vydal se po, spíše, neturistické trase. A musím říct, že to byl super nápad a nakonec i počasí vyšlo. Největší vedra jsme strávili v Atlasu, kdy to prostě šlo.

Celý itinerář byl postaven na to, že jsme měl auto. Dokážu si ho představit hromadnou dopravou, ale bylo by to daleko delší a ne nezbytně levnější.

A navíc člověk přijde o osobní zkušenost a zážitek a to o Marocké silnice a cesty z pohledu řidiče. Hlavně ty, které vedou přes Vysoký Atlas nebo pouštní krajinou. Úzké, asfalt střídá štěrk, písek a díry, nalepené vysoko na úbočích hor a prostor je tak pro jedno a půl auta. Ale plné úžasných pohledů a často vlastně i samoty. V Atlasu není problém nepotkat dvě hodin cesty ani jedno auto. A to je také zážitek sám o sobě. Vic k řízení dále..ale budou to spíše fakta.

Řízení v Maroku – podmínky

K řízení v Maroku nebo pronájmu auta stačí česká řidičák. To je simple. Ale jak je to dál?

Rychlostní limit na dálnicích je 120 km/h a ve městech pak 60 km/h. Mimo město je to pokaždé jinak, od 80 km/h do 100 km/h. Za mne doporučuji rychlost dodržovat, měří se opravdu často. Když se ale stane a rychlost překročíte a naměří vás, tak pokuta je mezi 150 MAD – 400 MAD. Za to vždy dostanete potvrzení a zároveň se ale očekává se, že pokutu zaplatíte na místě. Pokud nebudete schopni zaplatit pokutu, může být váš průkaz zabaven a předán k místnímu soudu, kde zaplatíte pokutu.
Benzín není v Maroku zrovna levný (cca 15 MAD za litr) i když je dotován vládou. Nafta je o něco levnější (méně než 12 MAD za litr). Doporučuji vždy tankovat doplna, na venkově jsou benzinky často daleko od sebe a bývají zavřené.
Vždy používejte bezpečnostní pásy, je to podmíněno zákonem a zároveň je to jedna z podmínek v rámci pojištění vozu. Ačkoli je vymáhání poměrně mírné, k zastavením dochází. Řidiči jsou zodpovědní za všechny cestující ve vozidle.
Povolená množství alkoholu v krvi je vyšší než v ČR, ale i tak je to pouze 0,02 %, proto za žádných okolností nepijte a pak neřiďte.
Naplánujte si delší dobu jízdy, než uvádí online mapy. A mějte na paměti, že pokud jedete na/ze Sahary, čeká vás několik dlouhých dní jízdy. Podle toho plánujte

Tipy pro řízení v Maroku

Tip 1: půjčte si auto od spolehlivé společnosti! Mnoho autopůjčoven v Maroku je známé tím, že nevrací nebo dlouho zadržuje jistinu. A nebo si vymyslí neexistující škody/poškození. Tak je dobré při převzetí auto důkladně nafotit.
Tip 2: špatné cesty Kvalita silnic v Maroku se velmi zlepšila, jen pár cest (hlavně) přes Atlas je stále štěrkových. Je tedy rozumné počítat s extra dobou jízdy.
Tip 3: nejezděte ve tmě! Nejezděte před východem ani po západu slunce: Maroko nemá pouliční osvětlení a jízda po setmění je nebezpečná.
Tip 4: věnujte zvýšenou pozornost policejním kontrolám! Vidíte-li někde vedle sebe řadu stopek, znamená policejní kontrolu, takže jeďte tempem chůze!
Tip 5: klimatizace je nutností!

Zajímavá místa

Maroko má zajímavých míst opravdu hodně. Jde jen o to, co člověk hledá. A jelikož jsem tentokrát jel mimo klasické turistické cesty, tak to bylo docela težké určit ty TOP. A není mezi nimi Marakéš, neb ten mi k srdci nepřirostl už posledně a ani ted se moc nezměnilo. Také tam nejsou vodopády Ouzoud, které sem vyhodnotil jako Disneyland pro místní. A také tam není třeba Fes, Marzouga, Casablanca či Al- Džadída, neb tam jsme tentokrát nebyl. Ale když pojedete tím směrem, stojí za to.

Azemmour
Azemmour, krásně usazený na útesu s výhledem na řeku Oum Errebia, kousek před jejím ústí do oceánu, je marockým (skrytým) klenotem s tisíciletou historií a dědictvím poznamenaným několika civilizacemi. Berbeři, židé, muslimové, Portugalci, Španělé.. ti všichni tu zanechali své stopy a město po tisíce let formovali.
Oasis de Fint
Oasis de Fint -zapomenutá berberská oáza nedaleko Ouarzazatu. Oáza, ponořená v zapadlém a zapomenutém údolí kolem řeky vás přenese do dob pohádek tisíce a jedné noci. Malé hliněné baráky, hliněná mešita a kolem se táhnoucí pole datlových palem.Večer pak celou oázou prostupuje klid, ticho a vůně z vařících se tažínů..
As-Sawíra
As-Sawíra, známá i jako Mogador je historické město nacházející se na pobřeží Atlantického oceánu. Dříve to byl jeden z hlavních rybářských přístavů Maroka, dneska je to pro změnu jeden z hlavních turistických magnetů Maroko
Vysoký Atlas
Vysoký Atlas stále představuje přirozenou bariéru turistice a obecně i moderní době. Při cestě po šotolinové cestě člověk často zapochybuje, jestli se nepřenesl v čase a nedostal se do doby středovekých marockých sultánů.
Ait Ben Haddou
Kasbah Ait Ben Haddou je jedním z míst, která musíte v Maroku vidět. Hliněná pevnost na přirozené vyvýšenině na břehu řeky Ounila vás jako mávnutím proutku přenese do dávných dob, kde fungovala jako zastávka na berberských karavanních cestách. Moře palem, které ji obklopuje, pak dodává exotickou atmosféru té pravé orintální Afriky.
Aroumd
Aroumd leží na konci nádherného horkého údolí Imlil. Za ním se pak vypíná majestátní Jabal Toubkal, nejvyšší vrchol severní Afriky. Celé okolí se svými horskými štíty, sady ořešáků, jabloní a třešní a hliněnými baráky s malými okny v Aroumdu jako by vlastně ani do Maroka nezapadalo. Spíše připomínají prostředí čínského Himaláje.
M’Hamid
M’Hamid je malá ospalá oáza na samém konci údolí Drâaú a také poslední základna civilizace před začátkem “nekonečných” písečných plání Sahary, kde nad lidskými životy přebírá moc poušť.
Údolí řeky Drâa
Magické údolí řeky Drâa, kterou obklopují nekonečné palmové háje a kterou údolí dovede do jedné z nejúchvatnějších pouštních krajin světa. Také tu najdete stovky magických kasbahů, ksarů a pitoreskních vesniček.
Khénifra Province
Cestování po silnici P3533 vedoucí skrze provincii Khénifra je úžasný zážitek a vlastně i relax pro každého kdo si chce odpočinout od hektičnosti súků Marakéše či Fezu či jiných turistických míst. V Khénifra na cestovatele čekají rozsáhlé pláně náhorní plošiny, střídající se s vysokými horami, malé vesničky a zapadlá města, kde cizinec je úkazem.
Tizi n’Tichka a údolí Ounila
Tizi n’Tichka je nevyšší místo Marockých silnic na trase Marakesh -Ouarzazate. Když pak po jeho projetí odbočíte na nenápadnou silnici vlevo, dostanete se do oblasti údolí Ounila. A ač to tak nevypadá, cesta kopíruje starou hlavní dopravní tepnou pro transsaharskou obchodní cestu mezi Marrákešem a subsaharskou Afrikou
Volubilis
Volubilis ležící v oblasti, ve starověku známé jako Numidia nebo Mauretánie, byl nejzápadnějším osídlením v rámci celé Římské říše. V dobách největší slávy byl Volubilis bohatým hlavním městem provincie s přibližně 20 000 lidmi, jehož bohatství bylo založeno na vývozu oliv, olivového oleje a pšenice do Říma a divokých zvířat, která čelila gladiátorům v arénách po celé Římské říši.
Moulay Idriss
Moulay Idriss – rozkládající se na svazích Jebel Zerhoune, je pro mnoho Maročanů posvátným místem. Jo to místo hrobu Moulaye Idrisse I, vnuka proroka Mohammeda, který do země Západu přinesl islám a stal jsem prvním vládcem z dynastie Idrísovců). Do Mulay Idris dlouhá léta nemuslimští turisté nesměli vstoupit a přenocování ve svatém městě jim bylo povoleno až roku 2005.

Ceny

A nakonec lehký pohled a přehled, co kolik stojí. Jsou to jen vybrané věci, obecně se platí, že na venkově a nebo mimo turistický místa jsou ceny o 70% lepší. A tady tak na 30% cen českých

UBYTOVÁNÍ

Riad – od 200 MAD (440 Kč) za jednoho, většinou včetně snídaně

CESTOVÁNÍ

Letiště autobus – tady mluvím o Marakéši. Cena za zpáteční lístek Letiště – centrum města (Jemaa el-Fnaa) je 30 MAD a platí na 14 dní. Jednosměrný pak stojí 20 MAD (člověk si o něj musí říct)
Pronájem auta – auto jsme rezervoval tři měsíce dopředu, tak sena bylo super. Standardní cena je kolem 250 – 350 MAD/den za malé auto (Kia Picante)
Benzín – 5 MAD za litr. Nafta je o něco levnější – cca 12 MAD za litr
Parkování garáže – parkování přes noc je cca 100 MAD
Parkování ulice -záleží jak a kde, nicméně obecně chtějí 10-30 MAD a moc neřeší na jak dlouho. Budete-li tam ale stát přes noc, bude chtít druhý den peníze znovu.

JÍDLO

Chléb 2-7MAD
Kofta tagine – 30 – 60 MAD
Bageta 2-5 MAD
Olivy naložené 15 MAD/kg
Harira 20-50 MAD
Šavarma 20-40 MAD
Berberská omeleta 20-50 MAD
Kuřecí tanine 30-70 MAD
Msemen -2-5 MAD v obchodě, v restauraci 10-20 MAD včetně medu
Grilované sardinky – 20-50 MAD
Sfenj – 50MAD/kg
Kebab – 20-40 MAD
Krabice datlí – od 30MAD výše. Tdy záleží na schopnosti smluvat 🙂

PITÍ

Voda – cena vody je dobrá v tom, že na každé lahvi je cena vytištěna. Ale obecně :
- 0,33L 1-1,5 MAD
- 0,5L 2-5 MAD
- 1,5L pak kolem 4-8 MAD
- v restauraci pak za 1,5L chtějí mezi 10-20MAD
Kafe – i u kafe platí, že je cena poplatná místu. Obecně se ale pohybuje mezi 8 – 20 MAD
Čaj – konvička mátového čaje je obvykle 10-30 MD
Fresh drusy – nejdražší jsou na Jemaa el-Fnaa (20 MAD). Obecně je ale cena za 0,5l 10-15 MAD
Limonády – od 4 MAD výše

OSTATNÍ

Krabička cigaret – cigarety jsou v Maroku velmi levné. Ze západních jsou dostupné Marlboro 39MAD, Camel 34MAD, LM 29MAD a Gauloise 40MAD. Cigarety místní privience pak stojí kolem 20 MAD.
Vstup Volulibis – 70MAD dospělý, 30 MAD dítě do 12 let.
Vstup As-Sawira maják – 100MAD
Pokuta 131 na 120 – 150MAD

Loď

Dalším způsobem, jak jsem se v Panamě pohyboval byla lod. A to jak pro návštěvu Coiby (tady se ale bavíme spíše o organizované cestě) nebo pro přepravu na Bocas del Toro (ferry) a pak mezi ostrovy za pomocí water Taxi.

Almirante – > Bocas del Torro
- Transporte Marítimo Valencia, jedna cesta 6 USD nebo 10 USD zpáteční, jezdí od 6-18 co 30 min a cesta je cca 30 min
- musel jsem také zaparkovat auto. Tady je třeba odmítnout všechna naháněče (docela neodbytní) a jet přímo na hlídané a hlavně levnější parkoviště hned vedle přístavu (Leiza Secure Parking) – platil jsem 3 USD/den
Bocas del Torro – > ostrovy v okolí
- water taxi ceny od 2 USD na nejbližší ostrov po 20 USD na ty opravdu vzdálené
Santa Catalina – > Coiba : je možné jet private, ale lépe vychází organizovaná tour (prodává ji každý hostel i všude kolem cesty v Santa Catalině – cena je 70 USD vždy a všude)

21 srpna, 2023 0 comments

PRUVODCE

Maroko: nejdostupnější exotika Orientu

by Petr Hingar 20 srpna, 2023

written by Petr Hingar

KDY JET

Kdy je to Maroka je velmi těžká otázka. Dá se říct, že vlastně kdykoliv. Omezení je spíše v tom, co člověk hledá a co tam chce dělat. Když trekovat, jak jaro/léto. Když na poušť…

NA JAK DLOUHO ?

Něco mezi týdnem a dvěma měsíci je ideální. Hodně záleží na tom, co chcete vidět a co chcete dělat. Když ale máte málo času, za 10 dní jde Maroko poznat docela dobře.

DENÍ ROZPOČET

Maroko je poměrně levné. Když budete spát v hostelech, jíst na ulici a půjčíte si na delší dobu auto, tak se vejdete do 50 USD na den. Opravdu.

VÍZA

Občané ČR (obecně Eu) nemají při cestě kratší 90 dnů vízovou povinnost. Stačí jen pas s platností delší jak 6 měsíců po návratu.

JAK DO MAROKA

Dostat se letecky z Prahy do Maroka je stejně snadné jako cestovat po Evropě. Opravdu. Z Prahy létá přímá linka do Agadiru a z okolí ČR se pak látá do Marakéše, Rabaru či Fesu.

CESTOVÁNÍ V MAROKU

Já měl v Maroku vždy auto. Dokážu si představit cestovat hromadnou dopravou, ale bylo by to složitější a ne nezbytně levnější. Ostatně, víc je tady – Maroko: za krásami Maghrebu

Maroko má vše, co cestovatelé očekávají od místa, který objímá jak pobřeží Atlantiku, tak saharská poušť. Okouzlujících bílomodré vesničky a neuvěřitelné vlny. Krásné červené a oranžové písečné duny a třpytivé palmové oázy. Malebné domy a majestátní hliněné pevnosti. Křišťálově čistá noční obloha, která je ideální pro pozorování hvězd. Ale to největším překvapením skrývá pohoří Atlas. Velkolepost, vzdušnost a majestátnost na straně jedné a zapomenutost v čase na straně druhé. Tohle všechno jsou přísady magické krásy Maroka.

Maroko patří rozhodně k nejvíce fotogenickým zemím světa. Je tu zastoupena opravdu celá paleta barev. Žluté a oranžové duny, modrá nekonečnost oceánu a starých obydlí, zelené palmérie a vše dokresluje nekonečnost barem Vysokého Atlasu

V Maroku jsme byl 2x. V roce 2007 a v roce 2023. A ač se mnohé změnilo, tak má Maroko stále co nabídnout.

První cesta mne zavedla do klasických míst, jako je Marakéš, Ait Ben Haddou, Casablanca, koželužny ve Fes či poušt ní duny kolem Marzougy. Ale zároven jsme navštívil třeba Taroudant, oblast kolem Tafroute či cisterny v Al-Džadídě.
Druhá cesta byla naopak méně po turistických místech. Přes údolí Ounila, oázu Fint do Zagory a dál až do M’Hamid El Ghizlane. Pak přes Atlas do Mulay Idris a přes Azemmour až do srdce Vysokého Atlasu pod Džabal Tubkal

20 srpna, 2023 0 comments

PRUVODCE

Indie: Dva světy, aneb odlišná realita severu a jih

by Petr Hingar 20 února, 2023

written by Petr Hingar

Indie má hodně lidí na svém bucket listu či má obrovskou touhu ji navštívit. V tomhle jsme byl já asi jiný. Roky mne Indie nechávala chladným. Ale v lednu 2023 uzrál čas tuhle bláznivou, chaotickou, historickou, špinavou, spirituální, užasnou, chutnou, či, jak jde o ní dále mluvit, navštívit. A první, co jsem si odnesl je fakt, že Indie je obrovská. A plná lidí. A že “Incredible India” sedí. A pak mnoho dalšího..ale o tom u dále.

KDY JET

Do Indie se dá jet kdykoliv. Bavíme se přeci jenom o zemi velikosti (skoro) Evropy. Není tedy nikdy špatná a dobrý doba doba. Do hor v létě a na jaře, na sever na jaře a na podzim, na jih v naší zimě. …

NA JAK DLOUHO ?

Něco mezi týdnem a celým životem. Nepřeháním. Indie je obrovská a je shopna nabídnout zážitky na každý den po zbytek Vašeho života. Ale reálně, minmum jsiou za mne tři týdny. S tím, že se bacíme o jedné oblasti.

DENÍ ROZPOČET

Indie je levná. Respektive je levná, když nepřistoupíte na hru „oškubej si svého cizince“ Když budete ale jíst na ulici, spít v levných ubytovnách a jezdit nejnižší třídou vlaku, tak budte i na 100 Kč za den.

VÍZA

Občané ČR mají při cestě do Indie vízovou povinnost. O vízum je možno si zažádat dvojím způsobem, a to buď elektronicky (eTV – el turistické vízum – indianvisaonline.gov.in max 120 dní před cestou) nebo na ambasádě.

JAK DO INDIE

Dostat se letecky z Prahy do Indie je vlastně jednoduché. Jen počítejte s přestupem nebo letem z blízkých letišť. A kam? Těch míst je hodně. Opravdu hodně. Odhadem je v Indii tak 15 mezinárodních letišť, kam se jde dostat z Evropy…

CESTOVÁNÍ PO INDII

Cestování po Indii je něco, co nejde zažít jinde na světě. Chaos, špína, hluk a hukot. Do toho špína a ignorace pravidel. Ale i totální lidská pohostinnost a otevřenost. Ne, tohle nejde popsat, tohle se musí zažít. A to hned raději nekilikrát.

Cesta do Indie

Letenky : Dostat se z Prahy Indie je stejně snadné jako do Říma. Ano, je to sice nadnesené, ale jen z Prahy tam s jedním přestupem je kolem deseti možností jak. Z blízké Vídně pak je možné letět i přímým letem do Dillí. Let obecně trvá cca 10 hodin v závislosti na délce mezipřistání. Hlavními indickými letišti jsou Mumbai, New Delhi, Kolkata, Bengalore a Chenna. Za mne je ideální varianta s Qatarem / Emirates (dva pohodové lety) nebo pak třeba polský LOT. Výhodou Qataru je pak poměrně dobré jídlo a nová letadla. Když budete mít štěstí a letadlo zpoždění na odletu, tak třeba zažijete, jako já, cestu blízkou rychlosti zvuku. Ani jsme do té doby netušil, že dopravní letadlo tuhle rychlost umí…
Víza : Občané ČR mají při cestě do Indie vízovou povinnost. O vízum je možno si zažádat dvojím způsobem, a to buď elektronicky (eTV – elektronické turistické vízum – indianvisaonline.gov.in max 120 dní před cestou) nebo na ambasádě. Z pohledu komfortu je pak e-vízum ideální varianta.
Kdy : Kdy je to Indie je velmi těžká otázka. Díky své velikosti se do ní vlastně dá jít kdykoliv. Jen je třeba dobře zvažovat kam. Neb třeba v srpnu v Dili můžou teploty přesáhnout i 50 stupňů Celsia a v lednu jsme tam zase měl přes den sotva 3 stupně.
Co sebou: Indie je sice vyspělá země (sic to tak na místě úplně nevypadá), ale stále je většina země zaostalá a hlavně hygienicky na úrovni 19. století. Co tedy vnímám jako nezbytné? V podstatě jen nějaké ty léky (např. širokospektrální antibiotika), všechno ostatní v Indii koupíte. A v drtivé většině levněji než u nás.

V Indii

Jazyk: Jako jediný námi uchopitelný jazyk pro domluvu v Indii je angličtina. Ta je obecně rozšířená, nicméně čím dál od měst, tím menší znalost je.
Měna: Oficiální a jedinou měnou Indie je Indická Rupie. Jde také vyměnit EUR nebo USD, a platí, čím vetší bankovka (a čím novější), tím lepší kurz.
Kreditní karty a bankomaty: Indie je země hotovosti. A online plateb (jako třeba PhonePay). Ale k těm se jako cizinci zrovna moc nedostaneme. Takže první, co doporučuji udělat po příletu do Indie, je vybrat si hotovost. Zde je hned první úskalí a to limit na výběr – maximální částka hotovosti, kterou můžete vybrat z bankomatu je 10 000 rupií , což je cca 3200,- Kč. Některé bankomaty umožní výběr několikrát po sobě, jiné jen jedou za den. Co se týká spolehlivosti, je různá, bankomaty často nemají peníze. Jako spolehlivé jde označit bankomaty SBI Bank – akceptovali jak karty ČSOB, tak KB i ČS a zároveň i mají nejmenší poplatky.
Obecně se dá říct že bankomaty jsou všude, ale často se stává že neakceptují mezinárodní karty nebo nemají hotovost.
Zástrčky: Elektrické zástrčky jsou stejné jako u nás, redukce není potřeba. Nezávisle na typu zásuvky je v celé Indii napětí 230 V a 50 Hz.
Mobilní služby a data: Indickou předplacenou SIM kartu si můžete koupit buď osobně na mezinárodních letištích, v obchodech mobilních operátorů, v obchodech se smíšeným zbožím nebo online. Já jsme jí kupoval hned na letišti v New Delhi.
Největšími operátory v Indii jsou Airtel a Vodafone a Jio. Ale vzhledem k tomu, jak velká je Indie, pokrytí není v celé zemi stejné. Když jedete jen na severe, je nejlepší Vodafone. Když ale plánujete i jih Indie, je nejlepší variantou Airtel. Nicméně v lednu měl stánek na letišti jen Airtel (terminál 3 – hned naproti výstupu International Arrivals a vedle Costa Coffee, otevřeno 24 hodin denně), tak jsme skončil u něj. A upozornění, SIM kartu prodávají jen za hotovost, takže první musíte navštívit bankomat.

Cestování v Indii aneb má cesta Indií

Dávat dohromady itinerář pro Indii byl takový malý očistec. Neboť míst je v Indii nespočet a času jsme měl jen něco mále míň než měsíc. Nakonec jsme zvolil kombinaci klasického trojúhelníku (Dillí ->Jaipur ->Agra) + Varanasi a do druhé poloviny Jiho Indickou Karnataku.

Někdo říká, že nejlepší způsob cestování po Indii je vlakem. A zčásti má určitě pravdu. Ve vlaku se člověk dostane nejblíže k vlastní esenci Indie. Ale zpět k faktům. V Indii jsou 5 základních způsobů cestování a já využil všechny. Vlak, letadlo, autobus, metro a rikša. Specifickým způsobem je pak půjčení auta a řízení. To chce mít opravdu pevné nervy a mít za sebou řízení v Africe. A i tak jsme měl občas co dělat.

V případě klasických způsobů dopravy je to sice občas punk, ale není to nic totálně jiného (tedy až občas na koupi lístků, zpoždění či rušení spojů). Co je ovšem jiné a vlastně naprosto šílené, je půjčení auta v Indii. Ale stejně, doporučuji to na 100%., i když jsme si za volantem často mysle něco jiného. Kde jinde zažijete řízení totálně bez pravidel, s kravami a povozy na cestě, auta totálně neosvětlená, kamiony v protisměru na dálnici a mnoho dalšího? Řídil jsme na pěti kontinentech a mohu říct..nikde. To je možné jen v Indii.

Zajímavá místa

Říct v Indii zajímavá místa je tak trochu stejné, jako hledat v Čechách nejlepší pivo. Co člověk, to názor. Tady níž sem dal 10 míst, které mne zaujali nejvíce. A víc pak v jednotlivých oblastech – (DOPLNIT)

Co jsou tedy ta místa, co mne zaujalo nejvíce?

Ruiny velkolepého Hampi – Starobylé město Hampi ležící v jižní Indii, ve státě Karnataka, byla považováno za největší a nejbohatší město své doby. Ruiny chrámů a tržní komplex nacházející se u řeky Tungabhadra byly kdysi nejrušnějším a nerozvinutějším městem čtrnáctého století.
Nesmrtelné a smrtelné Váranasí – Ganga a smrt. Dva hlavní důvody, proč se hinduisté z celého světa sjíždějí do svatého města Váránasí. Věří, že pokud je tělo po smrti obřadně spáleno a popel vhozen do posvátné řeky Gangy, duše zemřelého dosáhne osvobození a vystoupí z koloběhu reinkarnací.
Taj Mahal- dechberoucí podívaná z bílého mramoru, která nemá obdoby ve své velkoleposti a která zobrazuje pohádkové bohatství jedné éry. Úžasná stavba a pomník lásky, který mughalský císař Šáhdžahán daroval světu, je svědectvím jeho silného citu k manželce Mumtáz Maha.
Jama Masjid – Nádherná fasáda mešity a minaretu Jama Masjid, tyčící se nad Starým Dillí, je připomínkou monumentálnosti mughalské architektury. Masjid-i Jah (což znamená mešita velící pohled na svět) je jedním z nevětších architektonický děl mughalské architektury.
Pulzující staré Delhi – Ve starém Dillí se svět za posledních 200 let vlastně nezměnil. Jen herci jsou jiní a navíc tu jsou auta a rikši jsou moto.
Oblast západních Ghátů s Nagarahole Tiger Reserve – západní Cháty předstají neprostupnou džungli, kde se dodnes vyskytují volně žijící tygři a levharti.
Komplex Kutub – Kuwwat-ul-islám, první mešita v Indii s charakteristickou sloupovou síní. Hlavní částí je pak Minaret Kutub Minár z červeného a žlutého pískovce z roku 1199, který byl pro svou výšku 72 m kdysi považován za nejvyšší věž v Asii.
Starověký chrám Nanjundeshwara – Chrám Nanjundeshwara je starověký chrám (cca 11 století) zasvěcený Šivovi v hinduistickém poutním městě Nanjanagudu. Dodnes sem proudí davy poutníku, kteří hledají naději, víru a sílu.
Amber Fort – Pevnost Amber Fort se nachází asi deset kilometrů od Jaipuru, jenž je hlavním městem indického státu Rádžhastán. Název této monumentální stavby se dá přeložit jako Jantarová nebo také Žlutá pevnost.
Galta Ji – Chrám Galta Ji je považovaný za vysoce posvátné místo s velkým historickým významem. Leží 10 kilometrů východně od města Jaipur. Chrámový komplex je v podstatě shluk několika chrámů, z nichž hlavním je Galta Ji.

20 února, 2023 0 comments

Italie PRUVODCE

Itálie: všechny cesty vedou (nakonec) do Říma

by Petr Hingar 20 července, 2022

written by Petr Hingar

Když jsme byli naposledy v Itálii, tak úřadoval koronavir. Tentokrát pro změnu úřadoval Kerberos. Ale jako posledně jsme si to docela užili. Ono to v Itálii vlastně ani jinak nejde. Tedy pokud jste milovníky historie, dobrého jídla a pití stejně jako já. Pak se budete v Itálii cítit velmi, velmi příjemně. Ostatně, jako ochutnávku či motivaci můžou být fotky a text níže.

Itálie 2023

Letošní cesta začala vlastně tam, kde naše polední skončila. Tedy v severoitalských Benátkách, na náměstí svatého Marka.

Ale tentokrát bylo hlavním cílem “věčné město” – Řím. Řím, kde se psaly dějiny a který lze směle nazvat kolébkou Evropy, možná i celého západního světa a místo kam vedou všechny jeho cesty. Takže se bavíme o cestě , kterou jel už sand každý a která je velmi známá. A přeci se na cestě objevili tři místa, která se Římem mohou směle soupeřit a z mne se řadí do zástupu skrytých pokladů Itálie, kam nemíří moc turistů. Jde o Ravennu, Padovu a Loreto. Každé z těchto měst je jiné, každém má svojí vlastní historii, magii a atmosféru.

Tak jestli mohu doporučit, najděte si určitě čas i na tyto tři města, určitě z nich budete nadšeni stejně jako jsme my. A když vaše cesty povedou jen do Říma? Ne, nebudete zklamaní, ono to v Římě snad ani nejde. A Vy budete mít důvod, jet do Itálie znovu.

Jíst, pít, žít ….

Jídlo a pití: Náš klasický jídelníček, je z pohledu Italských klasik, docela čitelný: pizza, pasta, gnocchi. A piadina. A pak zmrzlina a nějaká ta sladkost, jako třeba panna cota, cannoli či bombolone. A pití? Káva v jakékoliv variantě, prosecco, bellini a aperol.

Jedli jsme jak v restauracích, tak z okének ve zdi podél cest. A vlastně všude to bylo super. Ale přeci jenom, 4 podniky se tak nějak vymykali ostatním.

Ristorante Il Vecchio Falconiere – návštěva této restaurace znamená zažít originalitu, jednoduchost, vášeň pro jídlo a chuť. Božskou chuť. Tuhle Padovskou restauraci jsme navštívili vlastně na konci naší cesty po Itálii a naprosto platí, že to nejlepší má být na konec. Kde jinde zažijete přípravu masa na vařících talířích přímo před vámi? A navíc, jakého masa! A nebo ravioly s borůvkami či pravý Italský tatarák. A k tomu vynikající prosecco. Co víc chtít…
Profumo di Piadina “Laboratorio del Palato” – člověk by řekl…taková obyčejná, voňavá placka. S mortadellou, ricottou a pistáciemi, nebo prosciutto crudo a mozzarela….jednoduché, ale chutná božsky. A přesně tohle servírují v malém bistru kousek od hlavního náměstí v Modenně.
Old Bridge Gelateria – Italská zmrzlina je něco, co zná opravdu každé malé dítě. A v tomhle malm zmrzlinářství, přímo pod hradbami Vatikánu, byla prostě nejlepší.
3 Quarti Restaurantl – malá, ale velmi útulná restaurace v okázalé secesní Římské čtvrti Prati. A chcete-li zažít pravou Italskou restauraci, kam chodí místní na vynikající místní jídlo či jen tak na drink, určitě tenhle podnik nemůžeme minout.

20 července, 2022 0 comments

Portugalsko PRUVODCE

Madeira: křížem krážem ostrovem věčného jara

by Petr Hingar 20 července, 2022

written by Petr Hingar

Madeiru lze nazvat “nejbližším ostrovem Karibiku”. Má (skoro) všechno, co nabízí Karibik, ale jste vlastně stále v Evropské unii, kousek od domova.

Což přináší výhody, že je to vlastně stejné jako jiná cesta po Evropě. Stačí tedy občanka, řidičák, karty a česká SIM 🙂

Madeira – i když je relativně malé – má opravdu co nabídnout pro nejrůznější typy cestovatelů. Jako bonus je i fakt, že silnice jsou obecně ve skvělém stavu a je možné se po nich snadno pohybovat a prozkoumat i malé vesnice.

Pro návštěvu Madeiry pak mluví těchto 5 bodů:

Nádherná příroda: Kromě moře, na které nabízí ostrov krásné výhledy, přitahuje Madeira pozornost také krásou svých lesů a rozmanitostí odstínů zelené.
Jídlo: Na Madeiře rozhodně nebudete trpět hlady ani žízní. Místní kuchyně je pestrá a plná lahodných jídel, všude je také dostatek ovoce a když dostanete žízeň, máte na výběr bud džusy nebo nějaká ten místní alkohol.
Snadný přístup: V ČR máme na Madeiru přímý spoj, A komu by to nestačilo, může letět přímíým spojem i z Vídně nebo nově z Lipska
Ceny: návštěva ostrova je relativně levná. Madeira nabízí opravdu velké množství ubytování od hotelů po velmi dobře organizované a dostupné kempy. A ceny obecně jsou trochu pod úrovní ČR.
Příjemné počasí: klima Madeiry je velmi mírné. Průměrné teploty se pohybují od 17 °C v zimě do 25 °C v létě. Navíc, vlivem teplého proudu z Mexického zálivu se teplota mořské vody pohybuje mezi 18 °C v zimě a 22 °C v létě.

Doprava aneb jak tam a jak jezdit tam a kam

Jak na Madeiru

Z ČR se možné se na Madeiru dostat hned několika způsoby, ale pokaždé vlastně jen letecky. Ano, dá se i lodí (trajektem), ale to opravdu smysl nedává. Jak tedy a s kým? Z Prahy je tu možnost bud přímého letu z se Smartwings, nebo pak jsou TAP s přestupem v Lisabonu. Z okolních letišť pak s EasyJett z Berlin Brandenburg nebo z Vídně s Austrian. Edit: Od jara 2022 bude léta z Lipska přímý let Rainair. Dále se pak dá s dalšími, ale to už je s přestupem.

Cestování na místě

Na místě máte, de-facto dvě možnosti. Bud si pronajmout auto, řešit dopravu pomocí taxi/uberu a nebo se spolehnout na místní dopravu. Já jsem šel cestou pronájmu auta a nakonec se mi to jeví jako daleko lepší varianta. Respektive jako varianta, která nám dala nejvíc svobody v tom, kam, kdy a na jak dlouho se někam podíváme.

Ostrov je poměrně malý a díky tomu je možné jej projet prakticky za jeden den. Půjčte si tedy auto, vezměte mapu a prozkoumejte Madeiru bez obav z počasí. Pokud mapa nepomůže, jednoduše se vykloňte z okna a zeptejte se místních na informace.

Zajímavá místa

Přírodní lávové bazény a páž v Seixal – úžasné koupání
Camara de Lobos – pitoreskní malá rybářská vesnička kousek od Funchalu, která je soustředěná kolem krásné zátoky s množstvím barevných loděk
Ponta de São Lourenço – nádherné útesy na východním cípu Madeiry – v zimě a na jaře zelené jako Faerské ostrovy a v létě pak hnědé jako poušť. A kolem vysoké útesy o které se do nekonečny tříští vlny Atlantiku.
Cabo Girao – prosklená vyhlídka na druhém nejvyšším útesu v Evropě – 580 m. Neskutečný výhled pro silné povahy
Calheta – továrna na rum s možností exkurze. Ve městečku je zároveň i jediná (umělá) pláž s bílým pískem na Madeiře.
Porto da Cruz – malé městečko, kde je možné navštívit navštívit tradiční palírnu rumu – North Mills Distillery , která jako jediná v Evropě dodnes jede na parní pohon. Zároveň jsou tu u nádherné mořské bazénky na koupání
Curral das Freiras – Údolí jeptišek je místo, ve které se krčí malé vesnice hluboko pod vysokými horami. V 16. století se sem utíkaly ukrývat jeptišky, když jim na pobřeží hrozili nájezdy pirátů. Na celé údolí je pak nádherný výhled z Eira do Serrado.
Ribeiro Frio – malinká vesnice uprostřed madeirského vavřínového pralesa. Je to také výchozí místo pro několik levád – jak ultra jednoduchou a oblíbenou levádu Balcoes, tak i pro nádhernou levádu Ribeiro Frio – Portela – Levada do Furado (PR10)
Paul da Serra – chcete-li najít na Madeiře místo, s nejvíce nestabilním počasím, tak tato náhorní plošina je to nejlepší místo. Skoro pořád tu fučí a převaluje se oblačnost a mlha.
Fanal – pláň s několika až 500 let starými vavříny která evokuje až pohádkové pocity. A když pak dojdete až na okraj útesů, tam máte pocit, co normálně zažívají jen ptáci.
Pico do Areeiro – třetí nejvyšší hora Madeiry (1818 m n. m.) která je navíc velmi jednoduše dosažitelná po silnici autem. Je to super místo na pozorování východu slunce, kde často slunce vychází do moře mraků, které se válí pod vámi. Je to také výchozí místo pro „hřebenovku“ Pico do Areeiro – Pico Ruivo – Curral das Freiras.
Levády – dovolená na Madeiře by nebyla kompletní, kdybyste si neprošli alespoň jednu levádu. Levády jsou kanály, které byly vybudovány, aby přivedly vodu z hor do údolí. Výhodou je, že stezky kolem nich mají jen nízký sklon stoupání.

Restaurace

Obecne se dá říct, že ceny v restauracích jsou velmi příznivé, mimo hlavní turistické trasy zaplatíte za hlavní chod do 10 € i s přílohou, ve Funchalu kolem 15 €. A také platí, že skoro všude je jídlo velmi dobré. Ale i tak dám několik typů na místa, kde se dá skvěle najíst.

Conchinha (Porto Moniz) – vynikající Bolo do Caco (hovězí za 3 EUR a kuřecí za 2,5 EUR) – Najdete jí tady.
Restaurante O Forno (Ponta do Pargo) – restaurace na západním výběžku ostrova, měli vynikající Espadu za 11 EUR. Najdete jí tady
Restaurante Caravela (São Vicente) – restaurace v řadě dalších podél pláže (no spíše skladu šutrů). Vynikající Espada (bezkonkurenčně největší porce na celé Madeiře) za 12 EUR a suprové hovězí Espetada, také za 12 EUR. Dle mne asi nejlepší z navštívených restaurací. Najdete jí tady.
La Perla Restaurante/Bar (Curral das Freiras) – klasická místní “gril”, dělající všechno jídlo ve velké peci s roštem. Jídlo bylo super (pečení kuře s přílohou a pečená žebra s přílohou, každé za 5EUR). Navíc v ceně úžasný výhled do celého údolí. Najdete je tady.
Cantinho da Serra (Santana) – vynikající restaurace pro místní “honoraci”, která vaří tradiční jídla. Měli jsme úžasné pečené kuře na bylinkách za 10EUR a pečenou chobotnici za 13 EUR. Jako příloha byla rýže, opečená polenta, brambory a dušená zelenina. Na závěr jsme si dal skvostný Pudim de maracujá za 3 EUR. Restauraci najdete tady.
Piscinas Snack-Bar (Porto da Cruz) – restaurace hned vedle umělého mořského koupaliště. Vynikající tuňák s přílohou 10 EUR, Espada za 8 EUR. Najdete jí tady
Restaurante Praça do Engenho (Porto da Cruz) – neskutečně vynikající Lapas. Restaurace je na dohled od Piscinas a zároveň kousek od North Mills Distillery
Heritage (Funchal) – asi nejlepší zmrzlina na ostrově. Passion fruit nebo tamarillo. Podnik je umístěn hned u vstupu do Mercado dos Lavradores.

20 července, 2022 0 comments

Panama PRUVODCE

Panama: země spojující Ameriky

by Petr Hingar 20 února, 2022

written by Petr Hingar

Kolik toho víte o středoamerické Panamě? Než jsem jí navštívil, tak jsme vlastně znal jen Panamský kanál, Panamský klobouk a to, že mají skvělé rumy. Co jsem však našel, byla země která spojuje dva kontinenty a propojuje dva oceány. Panama je malá země plná historie, divoké a rozmanité přírody, kultury, tropických pláží, rušnými městy a úžasnými pustými ostrovy.

KDY JET

Nejlepší doba k návštěvě Panamy je v letním období sucha od poloviny prosince do poloviny dubna. Zóna Panamského průplavu má tropické klima s vysokou vlhkostí celý rok.

NA JAK DLOUHO ?

Něco mezi týdnem a měsícem je ideální. Hodně záleží na tom, co tu budete dělat. Chcete se jen válet na plážích, chodit po restauracích a barech a nebo spíše jednodenní treky?

DENÍ ROZPOČET

Panama je jedna ze zemí, kterou jsou plus/mínus tak nějak jako ČR. Co je ale rozhodně levnější je rum a ovoce. A káva, ted, jak která. Třeba Geisha je fakt masakr. Ale stojí za to.

VÍZA

Občané EU nepotřebují na prvních 90 dní nic, takže tohle je prostě na pohodu..

JAK DO PANAMY

Do Panamy je asi z pohledu ČR nejsnadnější cesta z KLM. Praha – Amsterodam – Panama a nebo s Air France – Praha – Paříž – Panama. Cena letenek, když má člověk štěstí, je kolem 10k, standardně pak kolem 15k.

CESTOVÁNÍ PO PANAMĚ

Když jsme přemýšlel na tím, jak se budu po Panamě přepravovat, chtěl jsme původně jít cestou autobusů a collectivo. Naštěstí mne osvítilo a šel jsme cestou půjčení auta. Řízení v Panamě je obecně dost na pohodu. Je to asi jako řídit v Maďarsku.

Jak a kdy tam, podmínky vstupu a další

Cesta do Panamy

Letenky : Do Panamy je asi z pohledu ČR nejsnadnější cesta z KLM. Praha – Amsterodam – Panama a nebo s Air France – Praha – Paříž – Panama. Cena letenek, když má člověk štěstí, je kolem 10k, standardně pak kolem 15k. Kdybych mohl doporučit, za mne bych volil určitě cestu s KLM.
Víza : na 90 dní mají občaní ČR bezvízový vstup, takže tohle je prostě na pohodu.
Kdy : Nejlepší doba k návštěvě Panamy je v letním období sucha od poloviny prosince do poloviny dubna. Zóna Panamského průplavu má tropické klima s vysokou vlhkostí po celý rok

V Panamě

Jazyk : Úředním jazykem v Panamě je španělština, ve městech to jde i (občas) anglicky, ale na venkově prostě jen španělština
Měna : Oficiální měnou v Panamě je sice Balboa (PAB), ale paralelně (respektive hlavně) se používá americký dolar.
Kreditní karty a bankomaty : Panama je především hotovostní ekonomika. Kreditní karty můžete používat pouze ve vybraných hotelech, obchodech a restauracích. I když je v Panama City slušný počet bankomatů (max. částka pro výběr je pak 250 USD), budete mít problém najít ATM, čím dále budete od Panama City cestovat. Vždy je tedy dobré mít u sebe hotovost, zejména malé bankovky.
Zástrčky : Zástrčky v Panamě jsou typu A a B. Standardní napětí je 110 V a standardní frekvence je 60 Hz.
Mobilní služby a data : První věc, kterou musím o předplacené SIM kartě říci, že internetové a datové připojení je skvělé zejména ve městech. Mimo města existuje stále hodně míst (hory, pláže a džungle) kde je spojení slabé nebo dokonce žádné. V zemi jsou 4 telefonní operátoři: +movil, Claro, Tigo a Digicel. Předplacenou SIM kartu si můžete koupit při příletu na mezinárodní letiště Tocumen. Nicméně za mne bych doporučil jí koupit mimo letiště ve městě, protože ceny na letišti jsou daleko vyšší (tak 2,5x) ve srovnání s obchody ve městě.

Doprava

Auto

Když jsme přemýšlel na tím, jak se budu po Panamě přepravovat, chtěl jsme původně jít cestou autobusů a collectivo. Naštěstí mne osvítilo a šel jsme cestou půjčení auta. Na mezinárodním letiště Tocumen je možné si půjčit jakékoliv auto a vůastně jen záleží na Vás, jak a kam budete chtít. Neb jsou vzdálená (ale užasná místa s vodopády) kam potřebujete 4×4. Já ho bohužel neměl, tak jsme třeba musel oželet vodopád Kiki.

Řízení v Panamě je obecně dost na pohodu. Je to asi jako řídit v Maďarsku. Co se týká kvality silnic, tak ty hlavní – Carr. Panamericana 1 a ostatní od čísla 2 do 10 jsou velmi kvalitní a v ničím si nezadají s našimi dálnicemi.V případě menších silnic je to horší, tam je často díra na díře tak, že jedete sotva 20 km/hod. A v horách nebo naopak v džungli se pak asfaltka stává klasickou hliněno-šterkovou cesto, po které může být po dešti cesta velké dobrodružstvíMoje cesta Panamou

Benzín: cena benzínu je jednom velké štěstí. Jak jinak nazvat cenu – 0,91 USD/litr.
Placení dálnic: v celé Panamě existují dva úseky placených dálnic. A to z/do Panama City ve směru mezinárodní letiště a pak mezi Panama City a Colonem.

Loď

Almirante – > Bocas del Torro
- Transporte Marítimo Valencia, jedna cesta 6 USD nebo 10 USD zpáteční, jezdí od 6-18 co 30 min a cesta je cca 30 min
- musel jsem také zaparkovat auto. Tady je třeba odmítnout všechna naháněče (docela neodbytní) a jet přímo na hlídané a hlavně levnější parkoviště hned vedle přístavu (Leiza Secure Parking) – platil jsem 3 USD/den
Bocas del Torro – > ostrovy v okolí
- water taxi ceny od 2 USD na nejbližší ostrov po 20 USD na ty opravdu vzdálené
Santa Catalina – > Coiba : je možné jet private, ale lépe vychází organizovaná tour (prodává ji každý hostel i všude kolem cesty v Santa Catalině – cena je 70 USD vždy a všude)

Ubytování, stravování a nakupování

Ubytování

V Panamě lze sehnat ubytování opravdu všech cenových kategorií. Já tentokrát zvolil (mimo poslední noci v Panama City) backpackers klasiku – dorms. A musím říct, že všude to bylo naprosto bez chyby. Pokoje čisté, lůžkoviny také. Sprchy a záchody sice společní, ale vždy také velmi čisté. Ale i tady byly tři místa prostě lepší. A to hlavně skladbou lidí, co do nich míří. Byly to:

Lost and Found v Chiriquí (při cestě do Bocas del Toro)
Hostel Bodhi Santa Catalina
Bodhi Hostel & Lounge, Valle de Anton

Jídlo a pití

Restaurace, kiosky a nakupování : dá se říct že v Panamě si najde každý ten svoje místo. At už se bavím o trzích, pouličních stáncích, klasických večerkách, supermarketech či obrovských nákupních centrech amerického stylu. Ovoce a zeleninu koupíte skoro všude podél cest, ryby buď na trzích či marketech. Pečivo pak klasicky v pekárnách. Podél cest pak prodávají grilované maso (hlavně kuře a vepřové) a v každém sebemenším městě či vesnici je alespoň jedna restaurace. Co se týká kuchyně jako takové, není to zrovna kulinářský zázrak. Z relativní šedi vyčnívají jen grilované/smažené ryby a mořské plody a ceviche.

Co si ovšem zaslouží speciální místo je rum a káva.

Rum : rum je v případě Panamy velmi vděčné téma. Rum je v Panamě všude přítomný a hlavně velmi dobrý. A znalec a milovník rumu tady objeví zcela neznámé, ale velmi kvalitní značky jako je Pedro Mandinga či Manicordo.
Káva : Panama je domovem té (asi) nejlepší a nejdražší (to určitě) kávy – druhu Geisha. Ta je pěstována v oblasti Chiriqui. Další region s výbornou kávou je okolí města Santa Fe

Zajímavá místa

Coiba National Marine Park : Park je známý jako jedno z nejlepších míst pro šnorchlování a potápění na pobřeží Tichého oceánu. V oblasti se vyskytuje více než 800 druhů mořských živočichů a také velké množství ostrovů. Centrem je pak ostrov Coiba, který je jednak největším ostrovem v parku a zároveň i největším ostrovem celé Střední Ameriky.
Cayo Zapatilla : neskutečné, divoké, neobydlené, mangrovy a korálovým útesem obklopená dvojice ostrovů. Ostrovy, kde je jen jemný bílý písek, palmy sklánějící se nad zelenomodrým mořem, klid, pohoda a ráj. Místní legenda říká, že ostrovy vznikly, když Bůh vstoupil na zem, a proto mají ostrovy tvar jeho bot.
Bocas del Toro : hlavní město provincie Bocas del Toro, je oblíbeným místem pro batůžkáře, potápěče a surfaře. Rozsáhlý korálový útes nabízí úžasné vlny a zároveň jsou zde k vidění pestrobarevné druhy tropických ryb a opuštěné ostrovy k objevování Tato oblast, kterou objevil Kryštof Kolumbus v roce 1502, je jednou z nejoblíbenějších turistických atrakcí v Panamě. V Bocas del Toro návštěvníci běžně procházejí svěžím deštným pralesem, aby si užili divoké a opuštěné pláže s palmami sklánějícíma se nad bílým pískem a zelenomodrou vodou moře.
Santa Catalina : klidní a malé městečko se nachází v zálivu Chiriquí a nenabízí mnoho vybavenosti, ale jeho krásné pláže obklopená pralesy a zároveň dostupnost Coiby z něj dělá ideální destinaci pro ty, kteří si chtějí užít přírodní krásy Panamy. A také, je to super místo na surfování a to až tak, že se surfařská komunita snažila udržet toto idylické místo v tajnosti, jen pro sebe.
El Valle de Anton : El Valle de Anton je malebná malá panamská vesnička, oblíbená hlavně pro úžasné trekingové trasy, v provincii Cocle v centrální Panamě. Kolem dokola je obklopena prastarou sopečnou kalderou a vzhledem k nálezům lidského osídlení už v pravěku to Valle řadí jako nejstarší trvale obydleé sopečné místo na Zemi. Díky své izolaci od zbytku země je to ukázkový příklad staré Panamy, kde je život pomalejší a preferovaným způsobem dopravy je kolo.
Panama Canal : Panamský průplav je jedním z největších světových inženýrských výkonů. Ale dokud člověk nestojí na jeho kraji, sotva si uvědomí jak opravdu obrovský a monumentální je.
Panama City : hlavní a největší město Panamy a zároveň také nejmodernější město ve Střední Americe. (neoficiálně se mu přezdívá „Dubaj Latinské Ameriky“.) Najdete zde luxusní resorty, nákupní centra a nablýskané mrakodrapy lemující každý metr města , ale i ruiny staré Panamy zničené pirátem Morganem, monumentální Puente de las Américas či městský deštný prales.
Portobelo : Historický přístav na pobřeží Karibiku, který byl v dobách španělského panství jedním z nejdůležitějších překladišť zlata a stříbra v celé Americe. Končila tu totiž Camino del Rey, stezka, po níž se vozilo zlato a stříbro z Jižní Ameriky.
Lost and Found hostel : kdo nebyl v Lost and Found, tak minul ten nejvíc backpackers hotel v Panamě a jeden z nej tohohle typu na světě. To nejde popsat, to se musí zažít.

Ceny

Všechny ceny jsou, vzhledem k tomu, že se jedná o oficiální platidlo, v USD. Navíc místní Balboa je 1:1 s USD.

Doprava
Car rental	20 USD/ den ( u Express / Mexc s full pojištěním)
Benzín	95 – 0,92 – 1 USD 91 – 0,91 – 0,94 USD
Mýto dálnice	cca 3 USD cesta
Puerto Amirante – > Bocas del Torro	6 USD jednosměrný 10 USD zpáteční
Bocas del Torro – > Isla Carenero	2 USD
Bocas del Torro – > Bastimentos Island	5 USD
Parkovné Puerto Amirante	3 USD/ den
Výlety
Santa Catalina -> Coiba	70 USD (včetně 10 USD poplatek za vstup do NP + oběd/pití + věci na šnorchlování)
Bocas del Torro – > Cayo Zapatilla	35 USD (včetně 5 USD za vstup do NP)
Puerto Corotú -> Rio Chagres	30 USD /loď (bez návštěvy indiánské vesnice)
Cacique -> Venas Azules	20 USD/ loď
Lost and Found Horse ride	35 USD (včetně oběda na místní farmě a vlastní výroby třtinového džusu)
Jídlo nákup
Papay	kus kolem 1,5 USD (střední velikost)
Ananas	0,5 – 1 USD kus
Banány, 1 kg	1, 5 USD
Marakuja, 1kg	2 USDCibule
Sýr, 1 kg	8-10 USD
Šunka, 1 kg	5-8 USD
Salám, 1 kg	5-10 USD
Máslo
Vajíčka 12	2 -2,5 USD
Mléko, 1l	1,5 USD
Rýže, 1 kg	2-3 USD
Cibule, 1 kg	2-3 USD
Balená voda 1,5l	1,5 USD
Pivo místní 6×0,33	3-5USD
Pivo v baru 0,33 (Balboa, Panama)	2-3USD
Panák rumu, tequila	3 USD
Rum Abuelo Anejo, 1l	11 USD
Rum Carta Viejo Anejo, 0,7l	10 USD
Rum Carta Viejo Clato 0,7l	7 USD
Rum Carta Viejo 8 let, 0,7l	20 USD
Rum Abuelo 7 Aňos 0,7l	15 USD
Rum Abuelo Anejo, 1,25l	15 USD
Rum Abuelo Anejo, 0,7l	8,5 USD
Džus 1L	1-3 USD
Coca Cola 2L	1,5 – 2 USD
Jídlo ulice
Burger	5 USD
Ryba místní restaurace	3-7 USD
Ceviche	1-6 USD dle velikosti
Grilovaní maso + příloha	3-6 USD
Jídlo a la carte 🙂 na vesnici	3-5 USD
Krevety v restauraci	10 USD
Langusta celá restaurace	14 – 20 USD
Ubytování
Hostel (rezervace takl 10 dni dopředu)- dorm	8-12 USD
Hostel na poslední chvíli – dorm	15-20 USD
Private room basic (v hostelu)	25-35 USD
Ostatní
SIM karta (mesíc, unlimited data)	20 USD
Loundry	5 USD bag

20 února, 2022 0 comments