Troufnu si říct, že o Waitukubuli Trialu vlastně nikdo z Vás neslyšel. I já jsem na zmínku o něm, narazil vlastně náhodou. Ale byla to šťastná náhoda.
Obecně než vůbec začneme..
Pro trial je nutné se registrovat na Forestry, Wildlife & Parks Division a zaplatit poplatek za Trail Pass (denní za 10 USD nebo patnáctidenní za 40 USD). A můžeme vyrazit.
A o čem vlastně Waitukubuli je? Jaké má specifika a co člověka na něm čeká? No, představte si takovou zarostlou cestu skrz saunu, pardon, džungli. Skoro celou cestu je to pak tak trochu „zelený tunel“ vedoucí nahoru a dolů podél řvoucích řek s občasnými nádhernými výhledy a spoustou příležitostí k pozorování divoké zvěře. A skoro celou dobu jste odlehlých horách, s částečným kontaktem s civilizací.
Takže to rozhodně není žádná nedělní procházka.
Jak tedy na něj, jaké jsou vlastně možnosti ho jít?
Existují dvě možnosti: buď s průvodcem, což je sice dražší, ale bezpečnější volba, nebo samostatně, což jsem zvolil já. Pak je ale třeba myslet opravdu na řadu věcí. Třeba na to, že když jde člověk sám, potřebuje pořádné mapy*, powerbanku na nabíjení mobilul a sílu táhnout na zádech vodu, jídlo a oblečení. A když už jsme u jídla, džungle je celkem štědrá. Narazíte tu na divoký ovoce, takže alespoň něco málo k jídlu seženete. Voda je, v horních polohách pitná, ale čím blíž lidem, tím to přestává platit.
Po pravdě, já sám nešel jsem celý Waitukubuli, ale zaměřil jsem se jen na několik segmentů. A jaké byly? No, osmička a a část devítky byly brutální. Bahnité, kluzké a s nekonečným stoupáním a klesáním. Osmička byla zvláště náročná po raním dešti, který proměnil cestu v blátivý zápas a řeky v náročné překážky. Naopak desítka byla celkem pohodová. A jednička, jedenáctka a dvanáctka byly sice težší, ale stále v tak nějak na pohodu. Ale hodně záleží na počasí. Ostatně, počasí má obrovský vliv, stejně jako stav specifických míst, jako jsou pole žiletkové trávy nebo přístřešky. Ostatně přístřešky, to je téma samo pro sebe. Jsou důležité přespání v případě deště, odpadá pak nutnost jít kilometry navíc kvůli ubytování. V případě sucha pak stačí mít hamaku s moskytiriérou.
Ten nejtěžší úsek? Bez pochyb, ten nejtěžší byla osmička. Dlouhé, bahnité úseky plné technických pasáží. A to stoupání a klesání, to bylo něco. Hell na zemi. Ostatně pro celý trial platí, že některé části cesty jsou často strašně strmé, že bez chytání se kořenů nebo lan byste se nahoru ani nedostali. A bahnité? To je slabé slovo.. Místy je to tak kluzké, že každý krok dolů je jako malý boj s gravitací. A když už se vám podaří udržet na nohou, tak je to většinou díky nějakému zázraku.A pak ty odlehlé úseky. Tam si musíte vystačit úplně sami. Vezměte to tak, že hamaka s moskytiérou se stává vaším nejlepším přítelem pro nocleh. Bez ní by to byl fakt masakr, protože komáři a jiný hmyz vám nedají spát.
Ale i přesto, že to bylo super těžké, tak to byl totální top celé cesty a pro mne asi nejlepší trial, co jsem kdy šel. Ostatně, Waitukubuli není jen o tom dát si fyzicky do těla ale žít a užít. A přežít 🙂
Takže když máte chuť na pořádnou výzvu a trochu dobrodružství, Waitukubuli je dobrá volba. Jen na to nezapomeňte jít připraveni.
*Já jsem používal mapy.cz a byl jsem s nimi spokojen
Views: 83
