Svatý Tomáš a Princip nemusí znít povědomě, ale přitom je tohle místo doslova ve středu Země a vlastně takovou odpovědí Afriky na Galapágy. Je to místo úchvatné krajiny s bujnou vegetací a kopci z jiné planety, zapomenutých pláží s palmami sklánějícími se nad pískem, pekelných cest a divokého moře. Také i úsměvům a náklonnosti místních lidí, lahodné chuti ryb a ovoce a pocitu klidu. A také scenériím chudoby a stopám koloniální doby, která zanechala hluboké stopy nejen ve stavbách, ale také v duchovní v životě lidí.
Když se podívám v čase, tak přemýšlím, co bylo vrcholem cesty na Svatý Tomáš a Princův ostrov a co mě přimělo hluboce propadnout tomuto malému Africkému ráji?
Vlastně ani neví. Bylo to brzké ranní probouzení do přítomnosti papoušků šedých, kteří na sebe před mým stanem křičeli? Nebo to byly procházky tropickým deštným pralesem kolem stromů, které tam byly po tisíciletí, nebo spaní v hamace na těch nejzapomenutějších pláží, nebo ty nejkrásnější výhledy na Atlantik, co jsme kdy viděl?
NEVÍM.
Možná to byl ten pocit bezpečí a klidu, nebo ta nádherná a jiná exotika, co je vlastně i relativně dostupná z Evropy?
Nebo mě prostě chytil za srdce způsob života „moli, moli“. Možná se to nikdy nedozvím, možná se budu muset vrátit, abych to zjistil.
Views: 14
