Ve francouzském Karibiku se snoubí elegance (a chaos) francouzské kultury s divokou krásou karibské přírod a vytvářejí tak místo, kde každý den přináší nové dobrodružství a každý západ slunce nezapomenutelný večer.
Když jsem plánoval cestu na první měsíce roku 2023, tak jako první jsme se nadchnul pro Dominiku (více viz.tady – Dominika: nejzelenější ostrov Karibiku). Jenomže ta nemá mezinárodní letiště, čili tu byla otázka, jak na ni? Na první pokus mne google flights odkázaly na lety na (nejbližší mezinárodní letiště v kombinaci s cenou) na Guadeloupe či Martinik.
OUI, OUI, OUI, TO DÁVÁ SMYSL. TO BY ŠLO SPOJIT S DALŠÍMI MÍSTY.
Asi tak nějak vypadal myšlenkový pochod, který mne hned v tu chvíli napadl. A vzhledem k tomu, že ceny z Paříže vycházely nejlépe ve směru tam na Guadeloupe a zpátky pak z Martiniku, bylo jasno. Pak mne ještě zbývalo najít letenky do Paříže, ale vzhledem k tomu, že v zimě nikdo (skoro) do Paříže nelétá, tak ani tady nebyl problém.
Cestování Francouzským Karabikem je speciální v tom, že jste celou dobu nejen v EU, ale i Schengenském prostoru. Čili lze letět na občanku, není třeba měnit SIM a platí tu kartička pojištěnce 🙂 ale upřímně, nespoléhejte na to…
Nebudu teď řešit jak se tam dostat a co a jak tam platí, lze pronajmout a tak, to řeším tady – Guadeloupe & Martinik: cestování tam, kde se elegance Francie setkává s exotikou. Pojďme se podívat o čem vlastně tyhle dva ostrovy jsou, co tam jde zažít a vůbec co a jak.
Na obou ostrovech jsem nakonec strávil celých dvanáct dní z 26 v Karibiku. Tedy, osm dní jsem byl na Guadaloupe a zbylých pět dní na Martiniku. Oba ostrovy mnohé spojuje a vlastně i jedna věc definuje. A tou jednou (hlavní) věcí je rum, respektive AGRICOLE RUMY.
A jak sem to tedy celé pojal? No, to musíte tedy číst dál 🙂
Part 1 – Guadeloupe
Guadeloupský Grande-Terre se pyšní nádhernými plážemi s jemným bílým pískem na jižním pobřeží a divokými utesy na pobřeží severním. A divoký Basse-Terre je zase místem hustých deštných lesů, pláží s černým sopečným pískem, vodopádů a sopky La Grande Soufrière, která je nejvyšším bodem Východního Karibiku.
Já jsme pro Gwadu (aneb tak jí říkají místní) zvolil půjčení auta, neb hromadná doprava není zrovna silnou stránkou francouzského Karibiku. Díky tomu jsem mohl navštívit víc míst, než bych dal bez něj.
Na Grande-Terre to byli jedna vodopády -Cascade Paradis a hlavně vodopády Carbet (3, 2 i 1). Tady se chvilku zastavím. Mezi vodopády je poměrně příjemná trail cesta (jdete-li od parkoviště u trojky, duma sumárum 11 km a převýšení 711 nahoru a 703 dolů.). Ale to se nesmíte vydat na cestu v den (jako já) kdy od rána prší. Pak totiž dopadnete jako já..
Cesta je ze začátku pohotová, pak se ale pomalu přidává bahno, kořeny a louže. A déšť sílí. Brodíme nejdřív řeku tam (po pás) a pak u brodu zpět (lehce nad kolena). Po brodu ještě vyšplhat po laně, co je na hladinou tak půl metru a ocitáme se v pekle bahna, vody a louží…..…..Cesta zpět docela utíká, dolu jdu tím druhým stoupákem. Najednou nalevo vidím řeku. Vypadá poněkud divočeji. Přicházím k lanu u brodu a vidím, že je zle. Brod hučí jako kráva. A pod lanem je minimálně metr vody. Zkouším to ještě obejít svahem, ale po 300 metrech cesty džunglí to vzdávám. Cestu mi přehrazuje přítok velikosti hlavního koryta….
No dopadlo to dobře. A co jsme pak na Basse-Terre dělal dál? Spíš jen tak zevloval a užíval si pláží (jako Grande Anse, Petite Anse či Grand Bas-Vent. Pak tak trhů či sorbetu de Coco.
Po přesunu na Grande-Terre jsme se vydal na sever k divokým a ohromným útesům u Pointe Petite Tortue , Pointe du Piton a Hell’s Gate. Po cestě jsme objevil skrytou pláž Trou a Man Loui a nakonec jsme zakotvil v Saint-François. Tady jsme spíš odpočíval a užil si (ráno, bez lidí) pláže la Caravelle. A zbytek dne sem se opak jen tak flákal po městečku, po několika dnech navštívil i pořádný obchod a pěkně se najedl 😀
A rum. Jak bych mohl zapomenout na rum. Na Gwadě jsem navštívil hned 5 palíren -Longueteau, Karukera, Bologne, Reimonenq a Gwadinina. A všude to stálo za to 🙂 A také jsme se v Saint-François naučil pít Ti’Punch.
Part 2 – Martinik
Objektivně říkám, že Martinik to měl težké.
Jednak je ze těch tří navštívených ostrovů nejvíce turistický a nejkultivovanější a tak hlavně měl tu smůlu, že jsme na něj jel po Dominice. I z toho důvodu jsme Martinik pojal spíšena pohodu a neabsolvoval žádný delší trek.
Ale to neznamená že bych se flákal jen v hostelu. Kousek od hostelu v Trois-Rivières je pláž du Diamant a vyhlídka Point de vue a pak také Trois Rivières Distillery, kde mají super ochutnávky zdarma. A nevyhazují 😀
Z Trois-Rivières jsme si udělal také výlety na Grande Anse des Salines s Pointe Catherine a naLa Chapelle de la Vierge des Marins kousek od pláže Grosse Roche.
Pak jsme se vydal do nejvíce punk hostelu celé cesty, do hostelu Hostel des 3 sources.* Po cestě jsme se zastavil v destileriích La Mauny a Baie des trésors a tak se podíval na polostrov Caravelle. Předposlední den jsem ještě udělal okruh po západním pobřeží (před destilerii La Favorite) k vodopádu cascades de Didier a pak až do bývalého hlavního města Saint-Pierre, ležícím pod sopkou Peléé. Mé odhodlání na ní vylézt ale odválo hnusné počasí, tak jsme si alespoň užil cestu přes horské hřebeny a skrze vnitrozemí po silnici tak páté třídy.
* proč nejvetší punk? je to jednoduché, protože to tak bylo. Voda a světlo bylo jen tehdy, kdy sluníčko (což při deštivém dni moc nebylo), žádná klima ani větrák. Na oknech sítky, které byly ale jen po obvodu a jediný anti-moskito mechanismus byla zapálená spirála a tu jsme si tedy znárodnil pro mne. Ale zas to bylo absolutně nejlevnější ubytování při mojí cestě Karibikem 🙂
Views: 529
