Letos je to 30 let od mé první cesty za oceán. První cesty, na kterou jsem vyrazil sám. Do Mexika. A první cesty, který vlastně nastavila to, jak budu cestovat dál. A když se ohlédnu zpět, je to jízda. A plánuji v ní pokračovat dál.
První cesta byla vlastně docela “drsný začátek”. Tím myslím třeba přepadení autobusu při cestě z Tuxtly Gutiérrez do San Cristobal de la Cassas. Nebo prvních hodně tequil (s teleportem) v taverně hned vedle Zócala či dlouhá párty v Mezcalerii v Oaxace.
Je pravda, že při dalších cestách jsme šel více na klid (no alespoň jsme se vždy snažil), ale i tak znám třeba celu na policejní stanici v Buenavistě na Filipínském Marinduque nebo i jinde… Ale ne vždy to bylo vyhrocené. Někdy to byl třeba jen spánek v hammace ve veřejném parku (Manila a Buenos Aires), který se nelíbil policii nebo obsazení lůžka ve vlaku do Varanasi (to se nelíbilo průvodčímu, ale já nebyl ve stavu, kdy jsme s ním chtěl debatovat..tak raději ustoupil 😀 ).
Zažil jsem i hodně různě divokých párty. Třeba v Queenstownu na Zélandě, Cuscu či Iqitos v Peru, na pláži v kambodžském Sihanoukville či v Lost end Found backpackeru v Panamě.
A bylo toho mnohem a mnohem víc. Potkal jsme se kupou úžasných lidí, viděl místa která jsou prostě úžasná (a mnohá už ani vlastně nejsou). Procházel jsme se užasnou přírodou, viděl divokou zvěř i byl na svatbách a pohřbech.
Z mnohých míst vlastně ani nemám fotky mne, ale z těch co jsou, tak tu jsou :D…no ostatně, podívejte se sami 🙂
Views: 35
