TOP 10 míst v Maroku pro rok 2027

Azemmour sedí na útesu nad řekou Oum Er-Rbia, kousek před jejím ústím do Atlantiku. Je to skrytý klenot s tisíciletou historií: stopy tu zanechali Berbeři, Židé, muslimové, Portugalci i Španělé a všichni to město po staletí formovali.

Medina za portugalskými hradbami je klidná a bílá. Po Marakéši je tu až nezvyklé ticho a nejhezčí je obyčejná procházka po hradbách nad řekou.

Zapomenutá berberská oáza nedaleko Ouarzazatu, ponořená v zapadlém údolí kolem řeky, vás přenese do dob pohádek tisíce a jedné noci. Malé hliněné domy, hliněná mešita a kolem pole datlových palem.

Večer pak celou oázou prostupuje klid, ticho a vůně vařících se tažínů.

Moulay Idriss se rozkládá na svazích Džabal Zerhoun a pro mnoho Maročanů je posvátným místem. Je tu hrob Moulaye Idrisse I., potomka proroka Mohameda, který do země přinesl islám a stal se prvním vládcem z dynastie Idrísovců.

Nemuslimští turisté sem dlouhá léta nesměli vstoupit a přenocovat ve svatém městě jim bylo povoleno až v roce 2005. Proto tu dodnes panuje jiná, klidnější atmosféra než ve velkých městech.

Taroudantu se říká malý Marakéš a ta přezdívka sedí: hliněné hradby kolem celé mediny, súky, náměstí plné lidí. Jen bez davů turistů a bez naháněčů na každém rohu.

Navštívil jsem ho na první cestě a pořád patří k místům, kam bych se vrátil. Nejhezčí je projet hradby za podvečerního světla, kdy celé město zčervená.

Portugalci tu v 16. století postavili pevnost Mazagan, která je dnes zapsaná na seznamu UNESCO. Nejslavnější je podzemní cisterna: sklepení s klenbami a sloupy, kde se ve vrstvě vody na podlaze zrcadlí světlo dopadající otvorem ve stropě.

Kdo zná Othella Orsona Wellese, to místo pozná, natáčelo se tu.

M’Hamid je malá ospalá oáza na samém konci údolí Drâa a poslední základna civilizace před začátkem „nekonečných“ písečných plání Sahary, kde nad lidskými životy přebírá moc poušť.

Odtud se vyráží k dunám Erg Chigaga, které jsou divočejší a prázdnější než známá Merzouga.

Magické údolí řeky Drâa obklopují nekonečné palmové háje a dovede vás do jedné z nejúchvatnějších pouštních krajin světa. Najdete tu stovky kasbahů, ksarů a malebných vesniček.

Nejhezčí je pomalá jízda s častými zastávkami: silnice kopíruje řeku a za každou zatáčkou je další hliněná vesnice mezi palmami.

Kasbah Ait Ben Haddou je jedním z míst, která musíte v Maroku vidět. Hliněná pevnost na přirozené vyvýšenině na břehu řeky Ounila vás jako mávnutím proutku přenese do dávných dob, kdy sloužila jako zastávka na berberských karavanních cestách.

Moře palem kolem pak dodává tu pravou atmosféru orientální Afriky.

Aroumd leží na konci nádherného horského údolí Imlil a nad ním se vypíná Džabal Toubkal, nejvyšší vrchol severní Afriky. Horské štíty, sady ořešáků, jabloní a třešní a hliněné domy s malými okny jako by do Maroka ani nezapadaly, spíš připomínají čínské Himálaje.

Vysoký Atlas je stále přirozenou bariérou turistice i moderní době. Na šotolinových cestách nalepených vysoko na úbočích člověk často zapochybuje, jestli se nepřenesl v čase.

Cesta po silnici P3533 provincií Khénifra je úžasný zážitek a vlastně i odpočinek od hektických súků Marakéše a Fesu. Čekají tu rozsáhlé náhorní plošiny střídané vysokými horami, malé vesničky a zapadlá města, kde je cizinec úkazem.

Přesně kvůli takovým cestám se vyplatí půjčit si v Maroku auto.