Deník
Čína: z hor a řeky básníků až k Nefritovým horám
Když se řekne Čína, tak si většina lidí představí Čínskou zeď, Zakázané město a možná…
Když se řekne Čína, tak si většina lidí představí Čínskou zeď, Zakázané město a možná i něco dál jako Šanghaj nebo Hongkong. Ale za mne to není ta „pravá Čína“. Je to Čína, kterou chce režim ukázat. O tom ostatně víc tady – Čína: země vycházejícího slunce a císařů
Ta pravá a vlastně i velmi příjemná a milá Čína je spíše jinde. Ve středu, na jihu a pak směrem k Tibetské náhorní plošině. Jakmile jsem opustil top místa severu, tak se najednou staly dvě věci. Lidi se na mne usmívali a také začala zásadní absence lidé evropského typu. A ta příroda. Třeba takový Huangshan (Žluté hory). To byl učiněný balzám na duši. Láká k tomu, aby si člověk sedl někam pod borovice na skále a dlouze rozjímal. Jen ta zima tam mne v tom zabránila 🙂
Nebo klidné okolí řeky Lia a Yangshuo County.
A vrcholem byl pak byla oblast kolem města Lijiang a lidé etnika Naxi. Bylo tam znát, že jjsem se ocitnul na dosah Tibetské náhorní plošiny. Lidé jsou trochu jiní ve tváři, jsou daleko přátelštější a milejší a celkově je pocit daleko vetší svobody. A to i přes to, že je to přesně naopak. režim tu kohoutky spíš utahuje….
